Struktura sídlištního areálu z mladší doby bronzové

 

Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni - Archeologický ústav AVČR - Archaia, občanské sdružení.

Projekt podporovaný Grantovou agenturou České republiky
 (reg. č. 404/01/1407)

Seznam řešitelů a spoluřešitelů projektu:

Řešitel: 

Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni

Mgr. Pavel Vařeka, Dr. (vedoucí projektu)

Doc. PhDr. Evžen Neustupný, CSc. 

Spoluřešitelé: 

Archeologický ústav AVČR Praha

PhDr. Luboš Jiráň, CSc.

Mgr. René Kyselý 

Archaia

Mgr. Peter Kováčik

PhDr. Ing. Lubor Smejtek

Mgr. Marek Peška 

Mgr. Petr Kočár (koordinace environmentálního výzkumu)

1. Shrnutí současného stavu poznání

1.1. Výpovědní možnosti reliktů pravěkých sídlišť

Naprostá většina archeologicky zkoumaných pravěkých a raně středověkých sídlišť v Čechách a na Moravě, ale i v širším evropském kontextu, zaujímá dlouhodobě zemědělsky kultivované půdy. Orba a zejména hluboká orba, charakteristická pro moderní mechanizovanou kultivaci, nenávratně ničí archeologické situace v nadloží a často také vrchní partie objektů zahloubených do podloží. Jediné relikty zaniklých sídlištních areálů, které mají archeologové k dispozici, jsou tudíž objekty zahloubené do podloží a artefakty, které jsou rozptýleny v ornici v důsledku pozdější kultivace půdy. Výpověď takových archeologických pramenů pro poznání vnitřní struktury sídlišť je výrazně limitována (ke kritice výpovědních možností např. negativů konstrukcí v podloží cf. Vencl 1968; Vařeka 1991).

            Zcela odlišný informační potenciál poskytují lokality situované v polohách, které jsou v důsledku akumulačních procesů uchovány pod mocnými souvrstvími přírodního nebo antropogenního původu. Intaktní situace zahrnují v tomto případě nejen objekty zahloubené do podloží, ale také nadzemní sídlištní relikty, zejména antropogenní uloženiny a stopy mělkých výkopů zahloubených výlučně do podložních vrstev či půdního typu. Cenným dokladem pro poznání sídlištních aktivit jsou artefakty a ekofakty uložené v nadložních vrstvách, protože často nesou informace jiného druhu  než nálezy z výplní zahloubených objektů. Pravěké lokality s dochovanou sídlištní vrstvou či souvrstvím mapuje česká archeologie již řadu desetiletí, jejich výzkum se však zpravidla omezil na dokumentaci a vzorkování řezů (pro období mladší doby bronzové např. Radonice - Bouzek - Koutecký - Neustupný 1966; Praha 9 - Kyje, Praha 10 - Záběhlice  - Kovářík 1981; Hříměždice - Smejtek 1994; Praha 5 - Velká Chuchle - Vařeka 1997b). Nové možnosti sídlištní archeologie při plošném odkryvu pravěkých a zejména raně středověkých sídlištních situací překrytých sedimenty prokázal předstihový výzkum v Hrdlovce na Teplicku (Meduna 1992; 1996). Menší záchranná akce v Praze 5 - Velké Chuchli umožnila testovat metody odkryvu kulturního souvrství na příkladu sídliště knovízské kultury. Výzkum ověřil efektivitu zvolené metody pro studium pravěkého sídliště zachovaného v nadložním souvrství o mocnosti až 1,1 m, a to zejména pro poznání jeho vnitřní struktury (Vařeka 1995; 1997). Tyto metody byly dále úspěšně testovány při záchranném výzkumu vzorků sídlištních souvrství z doby železné, které se zachovaly v údolní nivě v intravilánu zbořené vesnice Libkovice na Mostecku (Vařeka 1997a). 

1.2. Terénní výzkum sídliště knovízské kultury v Praze 10 - Hostivaři v roce 1999

Komparace výsledků výzkumů pravěkých sídlištních situací tvořených výlučně jámami zahloubenými do podloží a výzkumů vzorku sídlišť se zachovanými kulturními vrstvami naznačuje, jak hodnotné a zcela nové informace pro poznání struktury pravěkých sídlištních areálů může přinést plošný odkryv lokality uchované pod přírodními akumulacemi.

            Tuto příležitost poskytnul předstihový výzkum v Praze 10 - Hostivaři realizovaný v roce 1999 společností Archaia, který byl vyvolán výstavbou polyfunkčního areálu (Kašák - Kováčik - Vařeka 2000). V akumulační partii mírného jižního svahu nad okrajem široké údolní nivy Botiče zachytil zjišťovací výzkum sídlištní souvrství knovízské kultury. Souvrství tvořené převážně hnědočernými měkkými - kyprými jílovitými hlínami dosahuje maximální mocnosti v jižní části (0,5 m) a vykliňuje v severní části (0,1 - 0,2 m). Podle terénních pozorování byla pouze svrchní část souvrství (cca 0,1 m) zasažena postdepozičními procesy, zejména erozí, zatímco zbývající část je intaktní. Antropogenní uloženiny nasedají na půdní typ vyvinutý na sprašovém podloží (mocnost v průměru 0,3 m). Do podloží zasahují pouze spodní části větších zahloubených objektů, zatímco menší jámy byly hloubeny výlučně do kulturních vrstev a půdního typu. Podle předběžného rozboru terénní situace nezasahuje do podloží ani 20 % objemu všech archeologických situací sídliště knovízské kultury. Výzkum lokality v Praze 10 - Hostivaři poskytuje tak cca o 80 % více archeologických dat než odkryvy sídlištních areálů porušených v nadloží zemědělskou kultivací.

Areál o rozloze cca 100 x 100 m byl rozdělen do 6 ploch. V západní části (plocha A) zjišťovací výzkum zachytil jen sporadické stopy osídlení, a proto zde byla provedena skrývka na podloží. V této ploše se podařilo zjistit usedlost z halštatského období. Zbývající plocha (6500 m2) byla rozdělena do 5 ploch (B1 – B5), kde odkryv probíhal v základní čtvercové síti 5 x 5 m. Malé zjišťovací sondy ověřily kumulaci sídlištních reliktů ve východní části plochy, kde byly jednotlivém sondy 5 x 5 m členěny dále na čtverce 1 x 1 m. Souvrství bylo odkrýváno po přirozených stratigrafických jednotkách. V případě, že skladba přirozených vrstev nebyla zcela patrná nebo se jednalo o jedinou vrstvu větší mocnosti, postupoval odkryv po mechanických vrstvách 5 – 10 cm. Odkryté úrovně byly v rámci jednotlivých čtverců nivelovány. Stratigrafické jednotky byly popisovány podle jednotného deskriptivního systému do formulářů (konstrukce, stykové plochy, vrstvy, výkopy), které obsahují též řešení dílčích stratigrafických matic. Všechny větší "nerozšlapané" nálezy (k definici cf. Meduna 1992, 282 - 283) byly dokumentovány v měřítku 1:20. Ostatní artefakty jsou v rámci plochy evidovány v příslušných čtvercích a v přirozených nebo mechanických vrstvách, případně ve výplních zahloubených objektů. Ze všech vrstev v rámci čtverců a z výplní objektů byly odebrány vzorky pro fosfátovou analýzu a environmentální rozbory (3500 vzorků). Tyto vzorky při proplavení poskytují také cenné drobné nálezy při běžném odkryvu nezachytitelné.

V průběhu výzkumu bylo vymezeno jádro sídliště (V část zkoumané plochy, cca 30 m x 60 m od J k S) tvořené dílčími areály, které se projevovalo mocností souvrství, množstvím nálezů a kumulací zahloubených objektů. Dále k západu a severu mocnost souvrství klesala, výrazně se snižoval počet nálezů a zahloubené objekty byly zjištěny zcela výjimečně. Poslední plošně zkoumaná část představuje zřejmě prostor vně vlastního sídlištního areálu. Tyto okrajové a vnější zóny sídliště zahrnují plochu o rozloze cca 2300 m2. Plošný odkryv doplnila dokumentace a vzorkování množství rýh pro inženýrské sítě, které umožnily postihnout rozsah celého sídliště západně, východně a jižně od zkoumané plochy a přispívají také k rekonstrukci původního reliéfu lokality a jejího okolí (záchranné akce realizovala Archaia a  Muzeum hlavního města Prahy).

            Předběžné výsledky dokládají 2 stratigrafické horizonty s řadou dílčích fází. Předběžné výsledky rozboru nálezů prokazují existenci sídliště v průběhu celé mladší doby bronzové (BD/HaA1 – HaA2/HaB1) a dále byl zjištěn jeden objekt ze střední doby bronzové (BC). Samostatnou problematiku představuje halštatské osídlení, které není předmětem projektu. Sídliště zřejmě tvořily samostatné jednotky (usedlosti) s nadzemními stavbami, zahloubenými objekty (zejména zásobní jámy, sklípky, odpadní jámy) a výrobními zařízeními. Kromě hliněných pecí kruhového půdorysu zachovaných do výšky až 0,5 byl zjištěn unikátní výrobní objekt s předpecní jámou, dlouhým topným kanálem vyzděným z kamene, který ústil do šachty kruhového půdorysu plnící funkci komínu. Pyrotechnologickou výrobu prokazují také další objekty. Po ukončení výzkumu byla terénní dokumentace digitalizována do celkového plánu (SW Microstation), deskripce stratigrafických jednotek převedena do databáze (aplikace KONTEXT v SW Access), nálezy laboratorně ošetřeny a následně byla vypracována terénní nálezová zpráva (Kašák – Kováčik - Vařeka 2000). 

2. Cíl projektu

Cílem projektu je výzkum vnitřní struktury sídliště knovízské kultury, pro který byla zvolena lokalita v Praze 10 - Hostivaři s ojediněle dochovaným mocným kulturním souvrstvím, jejíž reprezentativní vzorek se podařilo odkrýt v roce 1999. Stratigrafické, prostorové, funkční a další multivariantní analýzy archeologických dat, které budou verifikovány statistickými metodami, poskytnou obecný model sídlištních struktur zobrazený v GIS, který bude testován srovnávacím rozborem na dalších odkrytých sídlištích sledovaného období. Výzkum se dále zaměří na hmotnou kulturu sídliště, odraz produkce a konzumpce komunity v archeologických pramenech, rozbor stavební kultury a zvláštní pozornost bude věnována unikátně dochovaným výrobním zařízením postrádajícím soudobé analogie (viz výše), které by měly významně přispět k poznání pyrotechnologické výroby mladší doby bronzové. Dalším předmětem výzkumu je rozbor environmentálních vzorků zaměřený zejména na problematiku přírodních zdrojů a rekonstrukci přírodního prostředí lokality. Sledovaný sídlištní areál bude zasazen do širšího sídelního kontextu (osídlení mikroregionu ve sledovaném období) a výsledky výzkumu sídlištní struktury budou podrobeny srovnávacímu rozboru v širším středoevropském prostoru doby bronzové. Výstupem projektu se stane rukopis, který bude podkladem pro plánovanou monografii. 

3. Koncepce a metoda

Struktura sídliště bude sledována ve 3 úrovních, které umožňují řešení odlišného spektra otázek: 1) na úrovni sídelního areálu (rekonstrukce původního reliéfu, identifikace sídlištního areálu, vymezení okrajových a vnějších zón a stanovení jejich funkce), 2) na úrovni sídlištního areálu  (vnitřní struktura sídlištních jednotek - usedlostí, vymezení obytných, skladovacích, výrobních, komunikačních, odpadních a dalších areálů), 3) v mikroúrovni jednotlivých sídlištních jednotek (vnitřní uspořádání staveb, členění skladovacích, výrobních a dalších identifikovaných mikroareálů).

Vzhledem k terénní situaci bude struktura areálu zkoumána v rámci stratigraficky vymezených sídlištních horizontů, fází a subfází, které umožní stanovení relativní chronologie. Stratigrafickou sekvenci využijeme také k ověření datování nálezových souborů podle rozboru artefaktů. Pro stanovení absolutní chronologie budou odebrané vzorky vyhodnoceny radiokarbonovou metodu C14.

            Celkový plán lokality s vynesenými terénními zjištěními od základní úrovně v měřítku 1 : 20, který je v současnosti digitalizován v prostředí SW Microstation, bude převeden do systému GIS. Artefakty budou zpracovány podle formalizovaného deskriptivního systému v databázi v prostředí SW MS Access. Environmentální výzkum využije základní flotační metodu separace makrozbytků ze všech odebraných vzorků a následně se zaměří na archeobotanický rozbor rostlinných makrozbytků, malakologický rozbor, xylotomární a antrakotomickou analýzu. Cílem je zejména určení sortimentu užitkových druhů rostlin a druhu rostlinné výroby, poměru produkce a konzumpce, stanovení spektra druhů dřevin užitých v sídlištním areálu a bližší specifikace funkce vybraných objektů. K poznání produkce a konzumpce komunity přispěje také rozbor osteologického materiálu. Vzorky z výrobních zařízení budou podrobeny chemickým analýzám, stejně jako soubory bronzů (RFA). Vzorky keramiky budou zkoumány chemicko - technologickými analýzami. Vzorky z jednotlivých kvadrantů 1 x 1 m (5 x 5 m) budou vyhodnoceny také fosfátovou analýzou. Databáze artefaktů, ekofaktů a výsledků fosfátové analýzy budou propojeny s multivariantní  analýzou a její výsledky verifikovány statistickými metodami. Zjištěné archeologické struktury budou zobrazeny pomocí GIS (k aplikaci GIS cf. např. Neustupný 1996).

            K vymezení prostorových jednotek a jejich vztahů aplikujeme prostorové analýzy artefaktů, ekofaktů, výsledků fosfátové analýzy a stratigrafických jednotek členěných do prostorově a funkčně koherentních svazků. Pro určení funkce jednotlivých areálů využijeme analýzy distribuce artefaktů a jejich vlastností, jejichž shluky mohou odrážet místa určité lidské aktivity. Detailní rozbor distribuce artefaktů přispěje také k poznání zacházení s odpadem na sídlišti. Zvláštní pozornost bude věnována řešení otázky chronologických a prostorových vztahů jednotlivých areálů (existence jedné nebo více usedlostí ve stejné době, posuny usedlostí v rámci areálu). 

Literatura: 

Bouzek, J. - Koutecký, D. - Neustupný, E. 1966: The Knovíz Settlement of Nort - West Bohemia. Fontes Archaeologici Pragenses 10. Pragae.

Kovářík, J. 1981: Nové nálezy knovízské kultury v Praze 9 - Kyjích a v Praze 10 - Záběhlicích, Archaeologia Pragensia 2, 97 - 116.

Kašák, K. - Kováčik, P. - Vařeka, P. 2000: Nálezová zpráva o předstihovém archeologickém výzkumu v Praze 10 - Hostivaři,

Meduna, P. 1992: K vnitřní struktuře raně středověkých sídlišť, Archaeologia Historica 17, 281 - 290.

Meduna,P. 1996: Die frühmittelaterliche Siedlung (6. - 13. Jh.) auf dem Katatralgebiet  Hrdlovka, Bez. Teplice, Norwestböhmen, Ruralia I, Památky archeologické - Supplementum 5, 311 - 313.

Neustupný, E. 1996: Polygons in archaelogy, Památky archaeologické 58, 112 - 136.

Peška, M. 1998: Příručka uživatele aplikace Kontext v. 1.2. Brno.

Smejtek, L. 1994: Změny přírodního prostředí a vývoj mladobronzové sídelní struktury v mikroregionu Hříměždického potoka (okr. Příbram), In: J. Beneš - V. Brůna (ed.), Archeologie a krajinná ekologie. Praha, 94 - 111.

Vařeka, P. 1991: Příspěvek k problematice vypovídacích možností konstrukčních reliktů středověkého vesnického domu, Archeologické rozhledy 43, 585 - 592.

Vařeka, P. 1995: Nálezová zpráva o záchranném archeologickém výzkumu v Praze 5 - Velké Chuchli v roce 1994. Archiv ÚAPPSČ. Praha.

Vařeka, P. 1997a: Nálezová zpráva o záchranném archeologickém výzkumu v Libkovicích okr. Most v roce 1997. Archiv ÚAPPSČ. Praha.

Vařeka, P. 1997b: Výzkum sídliště knovízské kultury v Praze 5 - Velké Chuchli, Archeologické rozhledy 49, 333 - 342.

Vencl, S. 1968: K otázce interpretace pravěkých staveb, Archeologické rozhledy 22, 490 - 510.