Výzkum středověkého a novověkého osídlení v lesním prostředí


Hlavní řešitel na KAR: doc. PhDr. Pavel VAŘEKA, Ph.D.
Číslo projektu:OA17
Období řešení:2006

SPOLUŘEŠITELÉ:
CHARAKTERISTIKA PROJEKTU:

1. Vymezení a současný stav problematiky

Nejbohatší soubory archeologických pramenů pro studium osídlení mladšího středověku (13./14. - 15. století) a časného novověku (16. - 17. století), které je možno zkoumat nedestruktivními nebo málo destruktivními metodami, poskytuje ve středoevropském kontextu lesní prostředí. V Čechách a na Moravě nabízí jedinečné možnosti výzkumu celá řada oblastí s rozsáhlými lesními komplexy, ve kterých se v důsledku složitých historických procesů pustnutí a redukce sídelní sítě dodnes dochovaly stopy kulturní krajiny zformované již ve středověku. Tyto soubory archeologických památek zahrnují především zaniklá sídla (vesnice, dvory, drobná sídla šlechty), plužiny, vodní díla a objekty spojené s jejich využitím (rybníky, náhony, mlýny, hamry), komunikace, drobné právní a symbolické objekty (mezníky, smírčí kříže) a v neposlední řadě také široké spektrum reliktů spojených s využitím lesa v minulosti (tzv. lesní řemesla, např. uhlířství, dehtářství, výroba potaše; stranou ponechávám dobývání a zpracování nerostů, jejichž výzkum je předmětem samostatného projektu v rámci VZ „Opomíjená archeologie“).
V případě zaniklých vsí, kterým byla doposud věnována přednostní pozornost, získáváme cenné informace nejen pro studium velikosti intravilánu a jeho uspořádání, ale můžeme dokumentovat a rekonstruovat půdorysy usedlostí a v některých případech též jednotlivých staveb. V české archeologii byl povrchový výzkum reliéfních tvarů zaniklých vsí intenzivně rozvíjen v 60. - 70. letech 20. století především pracovníky AÚ ČSAV, ale také dalších institucí (srov. např. Klápště 1978; Krajíc 1983; Richterová 1981; 1982; Smetánka 1969; 1972; 1988; Smetánka - Klápště - Richterová 1979) a byla vypracována metodika dokumentace reliéfních tvarů pomocí geodetického zaměření (tzv. geodeticko - topografický průzkum; Smetánka - Klápště 1979; 1983; Šimana 1973; 1979). Na tyto výzkumy navázaly terénní aktivity v 80. a zčáti též v 90. letech minulého století (např. Anderle - Rožmberský 1994; Anderle - Nováček 1990; Fröhlich 1986; Kašpar - Smejtek - Vařeka 1999; Nováček 1995). V poslední době byla v českém prostředí věnována výzkumu zaniklého osídlení v lesním prostředí jen okrajová pozornost a z hlediska výzkumných metod nebyly intenzivně využívány ani možnosti tzv. geodeticko - topografického výzkumu.
V širším evropském kontextu byla výzkumu zaniklých středověkých vesnic (především však výzkumům destruktivním) věnována značná pozornost v 60. - 80. letech (zejm. Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Francie, Velká Británie, Dánsko), ale v současnosti takto koncipované výzkumy stagnují. Výjimkou jsou nové výzkumné projekty zaměřené na zaniklé středověké osídlení ve Středomoří (Řecko, Itálie, Sicílie, Sardinie, Španělsko, Portugalsko) a ve Skandinávii (Švédsko, Island), které využívají taktéž nedestruktivních metod (přehled výzkumů zaniklých středověkých vesnic v Evropě srov. Vařeka 2004).

2. První etapa výzkumu zaniklého středověkého a novověkého osídlení v rámci VZ (2005 - shrnutí)

Výzkum se soustředil především na vývoj a ověřování aplikace nových metod zaměřování a dokumentace povrchových archeologických reliktů středověkého a novověkého osídlení v lesním prostředí a jejich vyhodnocení: polohopisné a výškopisné zaměření pomocí totální stanice a GPS, vytvoření formalizovaného deskriptivního systému reliéfních tvarů (terénní formulář) a databáze, zobrazení výsledků výzkumů v GIS (polohopis, výškopis, trojrozměrný model reliéfních tvarů zaniklé vesnice, prostorová distribuce artefaktů získaných sběry a mikrovrypy). Úvodní etapa projektu se zaměřila na testování výše uvedených metod výzkumu ve dvou vybraných regionech - na Černokostelecku a Zbirožsku.

Černokostelecko
Volba Černokostelecka vycházela z kvalitního stavu archeologického poznání zaniklého středověkého osídlení v tomto regionu (srov. Klápště 1978; Smetánka - Klápště 1981), které nabízí možnost srovnání tradičních metod dokumentace (tzv. geodeticko - topografický výzkum) a nově vyvíjených metodických postupů. Na Černokostelecku byly vybrány dvě lokality zaniklé v 17. století, z nichž jedna (Aldašín) byla lokalizována již v 70. letech (nebyla však zaměřena; Klápště 1978) a druhá (Vojkov) byla identifikována až v 80. letech (zhotoven terénní náčrt; Vařeka 1985). Vesnice zanikající na Černokostelecku až v novověku nebyly předmětem zájmu dosavadního výzkumu (celkem 4 lokality). Stavem dochování terénních reliktů a možnostmi nedestruktivního výzkumu tvoří zvolené lokality určité protipóly.
Aldašín situovaný na východním okraji regionu představuje mimořádně kvalitně dochovanou lokalitu bez výraznějších porušení (celý areál zaniklé vsi s rozsáhlým komplexem konvexních a konkávních reliéfních tvarů, komunikací a rybníčků; součástí vesnice je dochovaný kostel s užívaným hřbitovem; v blízkosti se nachází velký zaniklý rybník a rozsáhlé svazky úvozů tvořící relikty komunikace severo - jižní orientace procházející vsí), která však neumožňuje bez využití destruktivních metod (odkryvy) získání souborů datovacího materiálu. Zcela ojedinělé fragmenty keramiky z vývratů dokládají vznik vesnice již ve 13. století. V této lokalitě byl poprvé testován odběr pylového profilu v z rybníčku situovaném na severním okraji, který prokázal dochování bohatého jezerního sedimentu v tomto prostředí, jemuž dosud z hlediska palynologie nebyla v širším evropském prostředí věnována pozornost (odběr P. Kočár a L. Petr; analýza L. Petr). V roce 2005 bylo zahájeno podrobné zaměření lokality, které pokračuje i v roce 2006.
Vojkov ležící na západním okraji sledovaného regionu byl těžce poškozen při výstavbě komunikace Praha - Kostelec n. Č. L. Neporušené terénní relikty zjišťujeme jen ojediněle, ovšem rozsah vesnice můžeme rekontruovat na základě sběrů středověké a novověké keramiky (výrazné porušení odhalilo terénní situace a sběr je místy srovnatelný s podmínkami na poli). Nálezy keramiky dokládají osídlení od 13. (12. ?) století do 16. - 17. století a jejich kvantita umožňuje sledovat prostrovou distribuci jednotlivých, chronologicky signifikantních keramických tříd. Tyto jedinečné podmínky umožnily identifikovat nejstarší jádro vesnice ve 13. století, nárůst osídlení ve druhé fázi řazené do 14. - 1. poloviny 15. století, po níž následovalo částečné zpustnutí vsi (zřejmě ve 2. pol. 15. století - přelomu 15./16. století). V závěrečné fázi byla osídlena již jen malá část původního areálu. Archeologická zjištění potvrzují svědectví psaných pramenů, které ve 2. polovině 16. - počátku 17. století evidují pouze tři usedlostí, ovšem značné, dvoulánové výměry. Detailní informace o vojkovských gruntech v tomto období poskytuje urbář (od roku 1562), gruntovnice, registra purkrechtních soudů a inventáře. Psané prameny dokládají zánik vesnice na konci roku 1622 nebo v průběhu roku 1623 (rozbor psaných pamenů P. Kodera, srov. příloha).
Z hlediska sídelního kontextu je významná prostorová vazba Vojkova na dálkovou komunikaci (dobře dochované relikty komunikace byly dokumentovány na západním okraji vesnice) a poloha na rozhraní úrodné pražské kotliny a výše položeného Černokostelecka (katastry sousedící s Vojkovem na západě a severu jsou o cca 150 m n. m. níže položeny a jejich bonita v teriziánském katastru činila hodnotu 2 - 5, zatímco půda v okolí Vojkova byla hodnocena jako nejméně úrodná - hodnota 8).
V červenci a srpnu byl proveden v západní části zaniklé vesnice odkryv (na ploše ohrožené plánovaným zřízením školky, která byla již poškozena mechanizací). Prozkoumána byla plocha 10 x 10 m ve čtvercové síti 2 x 2 m (odkryto šachovnicovitě jen 50 % čtverců). Výzkum prokázal nejstarší fázi osídlení ze 13. (12. ?) století projevující se objekty zahloubenými do jílového podloží (absence nadložních vrstev). Ve druhé fázi ve 14. - 1. polovině 15. století sloužila část zkoumané plochy jako odpadní areál tvořený mocným souvstvím fragmentů kuchyňské keramiky a ojediněle dochovaných zvířecích kostí (mocnost dosahuje 1 m), který se dosud ve vesnickém prostředí střední Evropy nepodařilo doložit (předpokládalo se, že odpad byl v mladším středověku ukládán na hnojiště a s hnojem vyvážen na pole).
V jediném sektoru (sektor 5) zjišťujeme další souvrství odpadního chaarkteru, které se však řadí až do sklonku 15. - počátku 16. století a jeho odkryv nebyl dokončen (odebrán 1 m souvrství; nelze vyloučit, že se jedná o výplň zahloubeného objektu, např. studny). Odlišný je i charakter vrstev, které vykazují stopy požáru. Pravděpodobně se jedná o destrukce jedné či více shořelých usedlostí, které byly uloženy ve zkoumaném prostoru. Získaný soubor, který poskytuje bohaté informace o arteaktuální kultuře vesnice sklonku středověku a počátku novověku, postrádá zatím srovnání (kuchyňská keramika, množství nádobkových a bohatě zdobených komorových kachlů s reliéfně zdobenou čelní vyhřívací stěnou, nálezy kovových artefaktů).
V 16. století byla na sledované ploše provedena planýrka a založen vesnický dům orientovaný od severu k jihu (odkryv zachytil severní, zřejmě komorovou část), který zaniknul požárem počátkem 17. století. Kromě vlastního domu výzkum zachytil část dvora opatřeného hrubou dlažbou a smetiště (hnojiště ?) v severovýchodní části. Dům byl roubené konstrukce a jeho stěny spočívaly na kamenných podkladech. Ve spáleništní destrukci se dochovaly relikty vybavení, např. stavební kování, keramika, kachle, skleněné okenní terčíky, stolní sklo, zuhelnatělé plody, obilky apod, které umožňují nahlédnout do domácnosti na počátku třicetileté války (historické pozadí zánikového kontextu umožňuje rekonstruovat svědectví psaných pramenů).
Druhá sonda byla položena cca 1500 m severně od vesnice, kde se podařilo sběry v půdě rozryté od černé zvěře získat vmnožství keramiky hradištní tradice až časného novověku. Odkryv vyloučil existenci raně středověkého sídliště (absence sídlištních jam v podloží a kulturních vrstev). Charakter nálezů a jejich rozptyl naznačuje, že se jedná o odpad vyvážený na pole z vesnice (drobné omleté zlomky plně srovnatelné se soubory získávanými při povrchových sběrech; datování odpovídá existenci vesnice). Tenká vrstva uhlíků na povrchu podloží může indikovat vyžďáření lesního porostu.

Zbirožsko
Druhým sledovaným regionem se stalo Zbirožsko, kde bylo s využitím starších průzkumů F. Frýdy, T. Durdíka a P. Rožmberského lokalizováno 7 zaniklých vesnic, jejichž vznik řadíme do 2. poloviny 13. nebo přelomu 13./14. století a zánik do 15. století (ve třech případech byly vesnice částečně obnoveny v 16. století a definitivně zanikly v 17. věku; Bukovsko, Cetkov, Lhotka, Nevězeň, Rovný, Řebřík, Sloupek). Velká koncentrace dobře zachovaných zaniklých vesnických sídel umožňuje získat ucelenou představu o struktuře vrcholně a pozdně středověkého osídlení, situování sídel v krajině, o podobě vesnic, usedlostí, jejich zázemí, ale také komunikační síti (dochované zaniklé cesty) a nezemědělských výrobních aktivitách (zejm. těžba rud a uhlířství). Aplikace jednotné metody dokumentace terénních reliktů, jejich vyhodnocení i zpracování artefaktů umožňuje získání rozsáhlého komparativního souboru dat z relativně malého území, na kterém bude možno testovat množství analytických přístupů a metod. Výběr regionu ovlivnila také dobrá dostupnost z Plzně, umožňující zapojení studentů v rámci terénních cvičení a seminářů.
Vzhledem k tomu, že podrobná dokumentace šesti lokalit během první etapy v roce 2005 přesahovala možnosti oddělení VZ, byly čtyři lokality zadány jako bakalářské práce (Bukovsko, Lhotka, Rovný, Řebřík) a dvě lokality s širším sídelním a výrobním zázemím jako práce diplomové (Cetkov, Nevězeň). Pracovníci oddělení se zaměřili na dokumentaci zaniklého Sloupku. Díky této strategii se během roku 2005 podařilo detailně zaměřit jmenované lokality a sběry získat početné soubory keramiky umožňující jejich datování.
Na lokalitě Sloupek byl proveden v srpnu a září menší odkryv, který se zaměřil na ověření výpovědních schopností reliéfních tvarů dokumentovaných nedestruktivními metodami (zaměření totální stanicí, geofyzikální měření). Lokalita se od ostatních odlišuje výjimečným umístěním pod vrcholem výrazné výšiny (nadmořská výška přesahuje 500 m) bez vazby na vodoteč. První sonda byla položena na domnělých reliktech dobře dochovaného trojdílného domu. Výsledky odkryvu však takovou interpretaci reliéfních tvarů zcela vyvrátily neboť byla zachycena velká pec s kamenným pláštěm o vnitřním průměru 2 m o jejíž funkci snad poskytne informace analýza odebraných vzorků (zatím se jako nejpravděpodobnější jeví výroba potaše). Namísto zapuštěné komory situované v blízkosti pece výkop odhalil cisternu s hrází z mohutných kamenů. Malé sondy 2 a 3, které ověřovaly další konkávní útvary považované za zapuštěné komory na lokalitě (ve shodě s interpretací takových útvarů na jiných zaniklých vsích v Čechách), potvrdily, že se opět jedná o cisterny (pravoúhlé útvary se „šíjovým“ vstupem). Tento zcela unikátní druh objektu, pro který dosud ve středoevropském vesnickém prostředí nenacházíme analogie, poskytuje nejen specifické vlhké půdní prostředí umožňující dochování artefaktů z organických látek (získány např. části dřevěných konstrukcí), ale v některých z nich se dochovaly jezerní sedimenty s bohatým pylovým spektrem (sonda 3, ostatní zkoumány pedologickou sondou). Zjištěné cisterny tak rozšířily nálezové prostředí pylových profilů, které umožňují rekonstruovat vegetaci v mladším středověku a sledovat její proměny (odběr vzorků a analýzy L. Petr).

3. Cíl a metoda projektu v roce 2006

V roce 2006 se výzkum zaniklého středověkého a novověkého osídlení v lesním prostředí zaměří na čtyři základní tématické okruhy:

3.1. Archeologické transformace objektů v lesním prostředí, vlastnosti reliéfních tvarů a jejich výpovědní možnosti
Interpretace výsledků nedestruktivních výzkumů zaniklých středověkých a novověkých vesnic byla dosud založena na ztotožnění těchto reliktů s objekty odkrytými při plošných výzkumech, případně s analogiemi ze zástavby novověké vesnice (např. konkávní tvary = zapuštěné komory, sklepy, studny; konvexní tvary = nadzemní domy, špýchary apod.). Výzkumy v roce 2005 ukázaly, že bez testování výkopem však může být interpretace reliéfních tvarů zcela chybná (obdobně jako např. u letecké archeologie nebo povrchových sběrů bez testů odkryvem nedokážeme posoudit, s jakou informací zacházíme). Zásadní význam proto vidíme v komparaci nedestruktivních výzkumů (geodetické zaměření reliéfních tvarů, geofyzikální výzkum) s výsledky odkryvu. Možnosti takto koncipovaného studia ukázal již výzkum několika vesnických lokalit v 60. - 80. letech (zejm. Krajíc 1980; Krajíc - Soudný - Eisler 1982; Smetánka 1988; Smetánka - Škabrada - Krajíc 1988), dále však tento přístup nebyl rozvíjen. Za jeden z hlavních úkolů proto považujeme zkoumání archeologických transformací zaniklých vsí v lesním prostředí, které by umožnily sledovat např. mechanismus zániku jednotlivých druhů zástavby, výrobních objektů nebo komunikací. Velké spektrum rozmanitých reliéfních tvarů nacházíme v lesním prostředí také mimo vlastní vesnická sídla, které (snad s výjimkou úvozů, milířů, dehtářských pecí a plužin) interpretovat nedokážeme vůbec.
Prvním cílem výzkumu v roce 2006 bude proto zkoumání jednotlivých typů reliéfních tvarů vymezených nedestruktivními metodami a komparace výsledků všech postupů terénního výzkumu (výpovědní možnosti vizuálního posouzení a geodetického zaměření tvarů, geofyzikálního průzkumu a výkopu). Takto koncipované sondáže malého rozsahu poskytnou srovnávací soubor širokého spektra reliéfních tvarů, se kterými se setkáváme při vizuálních průzkumech zaniklých vesnických sídel i jejich extravilánů v lesním prostředí.

3.2. Sídelní struktura
Druhý tématický celek představuje studium sídelní struktury mladšího středověku a časného novověku v lesních komplexech s množstvím dochovaných zaniklých vsí. Zkoumané oblasti (Černokostelecko, Drahanská vrchovina) byly z hlediska rozboru sídelní sítě posuzovány tradičním způsobem (vynesení lokalit do map, sledování vln pustnutí a jejich odraz v psaných pramenech apod.). Současné možnosti dokumentace lokalit a analýz jejich prostorových a formálních vlastností otevírají nové možnosti zkoumání sledované problematiky, které zahrnují např. rekonstrukci sídelní sítě, hustotu osídlení a její dynamiku, umístění lokalit v krajině (sledování vazby na reliéf, vodní toky a další faktory), komparace vlastností existujících vsí a zaniklých lokalit v regionu, vazba vsí na komunikační síť (zaniklé cesty), srovnání osídlení mladšího středověku s doklady starších sídelních aktivit (pravěk, raný středověk).

3.3. Struktura vesnických sídel
Dokumentace reliktů zaniklých vsí formalizovaným deskriptivním systémem a pomocí databázových aplikací, zaměření totální stanicí, GPS, výsledky geofyzikálního měření a přesně zaměřené nálezy artefaktů poskytuje datové soubory, jejichž vyhodnocení nabízí nové možnosti při studiu zaniklých vesnických sídel (ve srovnání s tradiční terénní dokumentací). Zobrazení dat v GIS a následné analýzy úmožňují zkoumat např. vlastnosti reliéfních tvarů a jejich prostorovou distribuci, vymezení shluků objektů, určení hustoty objektů, sledování vazby objektů na mikroreliéf, přesné stanovení velikosti celého vesnického sídla, usedlostí (shluků objektů), komunikačních částí (náves, cesty) apod.

3.4. Zázemí vesnických sídel
Výše uvedené metody terénního výzkumu umožňují efektivní dokumentaci dalších reliktů sídelních a výrobních aktivit, které zjišťujeme s různou intenzitou v extravilánech vsí. Identifikace a klasifikace těchto reliktů náleží k naléhavým úkolům archeologie lesního prostředí.

3.5. Území pro řešení vytčených otázek
Výše vymezené problémové okruhy budou sledovány na Zbirožsku (4 zaniklé vsi dokumentované v roce 2005 - Cetkov, Lhota, Rovný a Sloupek) a Černokostelecku (Vojkov a Aldašín, pokračování výzkumu). Na jaře 2006 byla na základě terénní rekognoskace zvolena další srovnávací území s odlišnými parametry. V současnosti byly zahájeny nedestruktivní výzkumy na Blovicku (okr. Plzeň - jih) s velkou koncentrací zaniklých středověkých a časně novověkých sídel (zadány 4 bakalářské práce) a další výzkumy na severním Plzeňsku (zaniklá vesnice Tis - bakalářská práce) a v oblasti západního Džbánu (zejm. k. ú. Domoušice, magisterská práce).

Literatura:
Anderle, J. - Nováček, K. 1990: Zaniklý středověký sídelní komplex Neslívy, Archaeologia historica 15, 251 - 260.
Anderle, J. - Rožmberský, P. 1994: Zaniklý Kokot, ves a šlechtická sídla, Castellologica Bohemica 4, 175 - 184.
Fröhlich, J. 1986: Povrchový průzkum zaniklé středověké osady Palčice, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 3, 91 - 103.
Kašpar, V. - Smejtek, L. - Vařeka, P. 1999: Zaniklý sídlištní komplex - Ústupenice na Sedlčansku okr. Příbram). Archeologický výzkum mlýna z pozdního středověku (předběžná zpráva), Archaeologica historica 24, 101 - 110.
Klápště, J. 1978: Středověké osídlení Černokostelecka, Památky archeologické 69, 423 - 475.
Krajíc, R. 1980: Příspěvek k dokumentaci některých zaniklých středověkých osad na Táborsku, Archaeologica historica 5, 165 - 172.
Krajíc, R. 1983: Přehled archeologických výzkumů středověku na Táborsku se zaměřením na zaniklé středověké osady, Archeologie v jižních Čechách 1, 95 127.
Krajíc, R. - Soudný, M. - Eisler, J. 1982: Aplikace prospekčních metod na zaniklé středověké osadě Potálov, o. Tábor, Archaeologica historica 7, 229 - 246.
Nováček, K. 1995: Zaniklé náhorní osídlení na Jinecku (K formám vrcholné středověké kolonizace brdského lesa), Podbrdsko 2, 7 37.
Richterová, J. 1981: Německá Lhota, k. o. Kamenné Žehrovice, okr. Kladno. Historie a výzkum, Archaeologia historica 6, 475 - 479.
Richterová, J. 1982: Geodeticko - topografický průzkum na lokalitě Německá Lhota, okr. Kladno, Archaeologia historica 7, 247 - 252.
Smetánka, Z. 1969: Průzkum zaniklé středověké osady Svídna u Slaného, Archeologické rozhledy 21, 618 625.
Smetánka, Z. 1972: Archeologické výzkumy zaniklých středověkých osad v Čechách v letech 1965 1971, Archeologické rozhledy 24, 417 424.
Smetánka, Z. 1988: Život středověké vesnice. Zaniklá Svídna. Praha.
Smetánka, Z. - Klápště, J. 1979: Geodeticko - topografický průzkum zaniklých středověkých osad, Archeologické rozhledy 31, 614 - 639.
Smetánka, Z. - Klápště, J. 1983: Geodeticko - topografický průzkum zaniklých středověkých vsí na Černokostelecku, Památky archeologické 72, 416 - 458.
Smetánka, Z. - Klápště J. - Richterová, J. 1979: Geodeticko - topografický průzkum zaniklé středověké vsi Ostrov (k. o. Jedomělice), Archeologické rozhledy 31, 420 - 430.
Smetánka, Z. - Škabrada, J. - Krajíc, R. 1988: Příspěvek ke kritice vypovídací hodnoty geodeticko - topografického průzkumu, In: V. Frolec (ed.), Rodná země, Sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné společnosti v brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc.. Brno, 81 - 98.
Šimana, M. 1973: Geodeticko - topografický průzkum archeologické lokality a dokumentace výzkumu, In: Zaniklé středověké vesnice v ČSSR ve světle archeologického výzkumu 2. Uherské Hradiště, 137 - 152.
Šimana, M. 1979: Provádění geodeticko - topografického průzkumu na zaniklých středověkých osadách, Archeologické rozhledy 31, 631 - 639.
Vařeka, P. 1989: Tehov - Tehovec, okr. Praha - východ, Výzkumy v Čechách1986 - 1987, 198.
Vařeka, P. 2004: Archeologie středověkého domu I. Proměny vesnického obydlí v Evopě v průběhu staleti (6. - 15. století). Plzeň.

DOKUMENTY:Prezentace:

Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie






Zpracování osobních údajů probíhá v souladu s nařízením Evropské komise GDPR.