Prostorové uspořádání mohylových pohřebišť na Plzeňsku


Hlavní řešitel na KAR: PhDr. Petr KRIŠTUF, Ph.D.
Číslo projektu:0

SPOLUŘEŠITELÉ:
CHARAKTERISTIKA PROJEKTU:

Projekt byl podpořen vnitřním grantovým systémem ZČU - "Studentská grantová soutěž" (SGS-2011-038)

1 Cíle projektu a teoretické předpoklady
Projekt vychází ze sledování prostorového uspořádání mohyl v rámci jednotlivých mohylových pohřebišť. Na základě plánů se v prostředí geografických informačních systémů (GIS) snažíme vyhledat prostorové struktury (shluky mohyl) a poté interpretovat účel tohoto shlukování. Důvody pro vytváření prostorových shluků mohyl v rámci pohřebiště mohou být různé, ale domníváme se, že jedním z důvodů je příslušnost pohřbených k jedné společenské jednotce (rodině, komunitě). Na základě prostorové analýzy pohřebišť tak můžeme vyčlenit hroby (mohyly) náležející příslušníkům jedné společenské jednotky a tu dále poznávat rozborem formálních vlastností mohyl či pohřebních milodarů (viz dále). Nejprve je ovšem třeba vyloučit, že prostorové struktury pohřebiště nejsou dány jinými faktory (např. reliéf terénu, chronologie) a zároveň je třeba počítat s vlivem archeologických transformací, které silně ovlivňují dnešní podobu mohylových pohřebišť. S těmito problémy se lze vypořádat, analyzujeme-li větší počet mohylových pohřebišť. Předpokládáme totiž, že shodné prostorové struktury na více pohřebištích nemohou být dány reliéfem terénu (ten je na lokalitách různý) ani pouze transformačními procesy (ty se také projevují na různých lokalitách různě), ale jsou dorazem stejného chování pravěkých komunit. Jelikož se dá předpokládat i různé chování pravěkých lidí při pohřebních obřadech, zvolili jsme pro řešení projektu poměrně omezený region v širším okolí plzně, kde se vyskytuje několik desítek poměrně dobře prozkoumaných mohylových pohřebišť. Navíc lze předpokládat, že v takto malém regionu bylo chování lidí při pohřbívání zemřelých podobné.
Výsledky prostorových analýz budou porovnány s artefaktovou náplní pohřbů pod mohylami či konstrukcí mohyl, ve snaze vyhledat struktury v těchto datech, neboť předpokládáme, že právě pohřební výbava může za určitých okolností odrážet společenský status zemřelého. Je poměrně těžké říci, jaké artefakty odrážejí konkrétní společenskou jednotku. Za určitých okolností lze pozorovat rozdíl mezi pohřební výbavou mužů a žen. Co se týče kategorie společensky významných jedinců (nobility) je těžké říci, zda existují artefakty pro ně typické. Setkáme se například s názorem, že výjimečné importy v pohřební výbavě jsou dokladem výjimečného postavení zemřelého. Vychází se z předpokladu, že obchod byl v této době organizován právě na úrovni nobility, která poté případně importované zboží distribuovala mezi další členy komunit. Proto se dá předpokládat, že většina výjimečných (vzácných) importů zůstala v majetku nobility. S importy se ovšem v době bronzové setkáváme jen zřídka. Otázkou je, zda se bohatost pohřební výbavy dá spojovat s vyšším postavením zemřelého v rámci komunity. Domníváme se, že vztah bohatá výbava = významný jedinec nemusí platit. V uvedeného vyplývá, že není jednoduché identifikovat konkrétní společenské jednotky na základě pohřební výbavy. My ovšem vycházíme z předpokladu, že každá širší rodina, měla v pravěku příslušníky různých společenských úrovní, a proto lze očekávat, že se ve skupinách mohyl, které reprezentují pohřebiště jedné rodiny, budou vyskytovat hroby s různou pohřební výbavou a zároveň si v tomto ohledu budou jednotlivé hrobové skupiny podobné.
Projekt tedy bude řešit otázku, zda jsou mohylová pohřebiště členěna do skupin a zda tyto skupiny odrážejí jednotlivé rodiny (komunity). Hlavním přínosem projektu je získání informací o pravěkých komunitách a to na základě dat, která byla získávána pomocí destruktivních výzkumů již od 19. století. Tento projekt tak představuje nový pokus o zhodnocení těchto dat. Využití dat získaných při starších výzkumech má velký potenciál, neboť se ukazuje, že informace vyčerpané z těchto dat jsou jen částečné a lze tak získat odpovědi na otázky, které v minulosti kladeny nebyly, bez jakéhokoliv porušování archeologických památek.

2 Pramenná základna
Pro řešení našich teoretických otázek jsme zvolili soubor středo- a mladobronzových mohyl z širšího okolí Plzně. Mohylová pohřebiště jsou na Plzeňsku poměrně dobře zachována díky své poloze v zalesněném prostředí. Většina byla proto zkoumána již na sklonku 19. století. V oblasti Plzeňska můžeme sledovat několik koncentrací mohylových pohřebišť, a to v okolí řeky Klabavky a Úslavy (okresy Plzeň-jih a Plzeň-sever), touto oblastí se zabýval na sklonku 19. stol. především F. X. Franc, jehož pečlivá dokumentace je dodnes základním materiálem pro poznání mohylového pohřbívání v západních Čechách. Další enklávou západočeského regionu, kde jsou mohylová pohřebiště zachována poměrně hojně, je také Přešticko. Zde působil především Josef Szombathy, který byl ovlivněn právě prací F. X. France. Další koncentrace mohylových pohřebišť se vyskytuje také na Domažlicku a Tachovsku.
Pro detailní zpracování bylo vybráno celkem 10 západočeských pohřebišť s 290 mohylami. Na pohřebištích jsou zastoupeny jak pohřby mohylové kultury střední doby bronzové, tak pohřby milavečské. Jako dodatečné pohřby se v těchto mohylách vyskytují také pohřby halštatsko-laténské. Nejvyšší počet však náleží střední době bronzové. Z výzkumů F. X. France byla vybrána pohřebiště Dýšina-Kokotsko (okr. Plzeň-sever), Milínov-Javor (okr. Plzeň-jih), Sedlec-Hůrka (okr. Plzeň-jih), Šťáhlavy-Hájek (okr. Plzeň-sever) a Žákava-Sváreč (okr. Plzeň-jih). Dále byla zpracována 4 mohylová pohřebiště z Přešticka (výzkumy J. Szombathyho – pohřebiště na katastrech obcí Kaliště a Nezdice. Pohřebiště zkoumané v 1. polovině 20. století reprezentuje mohylník Plzeň-Nová Hospoda zpracovaný E. Čujanovou-Jílkovou.

3 Metody
Získaná data byla zpracovávána jednak v prostředí geografických informačních systémů (GIS) a rovněž byla zpracována analýzou hlavních komponent (PCA), která náleží do skupiny formalizovaných metod z rodiny vektorové syntézy. Zpracování dat výše zmíněnými metodami nám při jejich vhodné kombinaci umožňuje odhalit struktury, které nejsou na první pohled viditelné, a které by tak mohly uniknout naší pozornosti.

4 Výsledky
Většina zkoumaných mohylových pohřebišť je prostorově členěna na skupiny. Jedná se především o hlavní skupinu mohyl, která vykazuje největší hustotu mohyl a poté několik dalších menších skupin. Většina skupin obsahuje jak velké tak malé mohyly. Zdá se, že mohyly větších rozměrů jsou po pohřebištích rozmístěny vcelku rovnoměrně a menší mohyly tvoří hustotu jednotlivých skupin. Jak jsme již naznačili, patří mohyly velkých velikostních kategorií pouze střední době bronzové. Populace charakterizované milavečskou kulturou pravděpodobně přestaly budovat velké mohyly, ale v okolí velkých středobronzových mohyl dále budovaly mohyly menších rozměrů. Velké mohyly tak byly stále součástí milavečských pohřebišť a dokonce byly tyto velké mohyly využívány k pohřebním účelům, jak o tom svědčí dodatečné milavečské pohřby ve středobronzových mohylách. Je možné, že pro komunity mladší doby bronzové plnily účel velkých mohyl starší mohyly středobronzové, které byly využívány a pravděpodobně i navyšovány. To dokazuje i souvislost počtu pohřbů s velikostí mohyly. Větší počet pohřbů ve velkých mohylách naznačuje, že by se mohlo jednat o hroby užších společenských jednotek, které byly využívány po delší dobu (přesahující někdy i hranice archeologických kultur). Již dříve jsme naznačili, že velikost mohyl by tak mohla souviset s demografickou stabilitou jednotlivých rodin. Předpokládáme totiž, že velké mohyly s mnoha pohřby a s velkým počtem menších mohyl v okolí jsou pozůstatkem kontinuálních pohřebních praktik rodin, které přetrvávaly několik staletí. Velké mohyly na pohřebištích tak mohou být výsledkem kumulativního pohřbívání a důkazem velké kontinuity obyvatelstva v době bronzové.
Pomocí analýzy hlavních komponent se nám podařilo odhalit struktury ve složení pohřební výbavy pohřbů střední doby bronzové. Předpokládali jsme, že by tyto struktury mohly odrážet společenské kategorie. Na základě dat, která máme k dispozici, však nemůžeme tuto hypotézu prokázat. Výjimku snad tvoří struktury odhalené v prvním a druhém faktoru, kdy faktor 1 je typický pro hroby se zbraněmi a sekerou a faktor 2 pro hroby se šperky. Ve většině pravěkých kultur jsou zbraně a nástroje jako sekery symbolem mužů, kdežto šperky odznakem žen. Dovolujeme si proto tvrdit, že záporný pól faktoru 1 reprezentuje mužské pohřby a kladný pól faktoru 2 hroby ženské. Tyto skupiny se částečně překrývají hlavně v přítomnosti jehlic a částečně náramků. Pokud jsou mohylové skupiny odrazem pohřebních praktik jednotlivých rodin, měly by se pohřby obou kategorií (se zbraněmi a se šperky) vyskytovat společně v každé skupině. Tento předpoklad se nám potvrzuje na větších pohřebištích jako je např. Žákava-Sváreč nebo Šťáhlavy-Hájek. Ukazuje se, že skupiny v rámci těchto pohřebišť jsou tvořeny malými i velkými mohylami, které obsahují jak pohřby typické pro první faktor tak pro faktor druhý. To odpovídá našim teoriím o složení rodinných pohřebišť. Navíc se ukazuje, že hroby s artefakty, které se nikdy nevyskytují v jednom pohřbu, můžeme identifikovat v jedné mohyle. Skutečnost, že se všechny artefakty typické pro faktor 1 i 2 vyskytují po celou dobu bronzovou, vylučuje chronologickou interpretaci těchto struktur.
Naproti tomu opozice mis a mis na nožce, kterou charakterizuje faktor 3, může být odrazem jak společenských jednotek, tak chronologie, i když v případě chronologických rozdílů by se dalo spíše předpokládat, že se obě skupiny budou částečně překrývat. Je tedy možné, že mísy a mísy na nožce charakterizují další společenské kategorie, které se však částečně překrývají s předešlýma dvěma. Především se tyto keramické tvary vyskytují v hrobech se šperky.
Pro střední dobu bronzovou je typická biritualita. Rozdíl mezi inhumací a kremací může opět odrážet společenské rozdíly. Ukazuje se, že pohřeb žehem není typický ani pro hroby se zbraněmi, ani se šperky. Naopak se u kremací objevují keramické nádoby, ale někdy též jehlice nebo náramky. Pohřeb žehem tak může reprezentovat další společenskou kategorii. Distribuci kostrových a žárových pohřbů v rámci mohylových skupin však nebylo možno sledovat pro nedostatek dat.
Se společenským postavením zemřelých by mohla souviset i velikost mohyl. Na základě zde provedených testů musíme konstatovat, že struktury odhalené pěti faktory analýzy hlavních komponent, nejsou závislé na velikosti mohyl. Výjimku tvoří hroby se šperky, které se vyskytují obecně ve větších mohylách. To by mohlo znamenat, že hroby určité skupiny žen, byly ukládány do větších mohyl. To ale může být způsobeno i tím, že hroby žen byly častěji přidávány do mohyl jako druhotné pohřby, a jak jsme ukázali, mohyly s více pohřby mají obecně větší objem. Tuto hypotézu je ale třeba dále testovat.
Závěrem tedy konstatujeme, že jednotlivé mohylové skupiny obsahují mohyly různých velikostí a pohřby různých společenských kategorií. To odpovídá našim předpokladům o rodinných pohřebištích, a proto nemůžeme tento model zamítnout. Různá hustota mohyl v rámci jednotlivých mohylových skupin je pak z velké části dána délkou pohřbívání, resp. kontinuity jednotlivých rodin. Je pak ale otázkou, jak v tomto modelu interpretovat velké mohyly s několika pohřby. Jednou z možností by bylo, že se jedná o pohřby pokrevně příbuzných v rámci širší rodiny, ovšem tento předpoklad nemůžeme na základě našich dat zatím testovat.

DOKUMENTY:Prezentace:

Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie Fotografie






Zpracování osobních údajů probíhá v souladu s nařízením Evropské komise GDPR.