|
Jan Turek - Antonín Majer Archeologie ve středních Čechách 3, Praha 1999
|
1. Užití fosfátové půdní analýzy v české archeologii
Popis nálezové situace a stanovení řešené otázky
3. Popis metody
5. Interpretace
6. Doklady postrunerální praktik na pravěkých pohřebištích. Diskuse o různých možnostech interpretace
7. Literatura
1. UŽITÍ FOSFÁTOVÉ PŮDNÍ ANALÝZY V ČESKÉ ARCHEOLOGII
Ačkoliv metoda fosfátové půdní analýzy byla v archeologii aplikována již před sedmdesáti lety (Arrhenius 1930), je její využití v současné české archeologii spíše sporadické. Metodiku a možnosti aplikace fosfátové analýzy uvedl do české archeologie již J. Pelikán (1955).
V započatých fosfátových výzkumech pokračoval M. Soudný, který kromě klasického laboratorního určování fosforu zavedl užívání terénního testu podle Grundlacha (Soudný 1979).
A.Majer (1984) vypracoval relativní metodu fosfátové půdní analýzy s využitím slabé organické kyseliny a objektivním fotokolorimetrickým vyhodnocením, popsal techniku rozboru a uvedl příklady využití relativní metody fosfátové půdní analýzy.
Fosfátová půdní analýza byla v české archeologii využívána především na makro úrovni, při rekonstrukci rozsahu osídlení a identifikaci jednotlivých komponent sídelního areálu (cf. Majer 1984). V tomto příspěvku je naopak presentováno využití metody na detailnější úrovni konkrétní archeologické situace (sídlištní objekt, hrobová jáma atd.) Při vhodně volené metodice odběru vzorků lze v některých případech dokumentovat přítomnost lidských či zvířecích kostí, například v hrobové jámě, kde nebyly žádné viditelné stopy ostatků patrné. Pozitivní výsledky přinesly již analýzy provedené na pohřebních nálezech z Corrimony Chambered Cairn v severním Skotsku (Johnson 1954, 200-207) a v Bishop’s Waltham v anglickém Hampshiru (Biek 1957, 162-163), kde byly potvrzeny obrysy již zcela rozložených kostrových pohřbů. Dalším typem archeologické nálezové situace pro kterou může být vhodné použít fosfátovou analýzu jsou obytné objekty se zahloubenou podlahou. Analýza vzorků odebraných z vrstvy související s obýváním objektu může poskytnout informace o formách užívání a funkční specifikaci jednotlivých částí interiéru. Výsledky takového výzkumu je pochopitelně třeba srovnávat v rámci větší série vzorkovaných objektů. Otázky vnitřního členění a funkčního uspořádání obytných objektů byly u nás řešeny například v souvislosti s interpretací zahloubených chat z období pražského typu v Březně a Roztokách (Pleinerová 1975, Gojda – Kuna 1985, 157-161). Fosfátová analýza však prozatím u nás nebyla při studiu těchto otázek využita.
[obsah]
2. POPIS NÁLEZOVÉ SITUACE A STANOVENÍ ŘEŠENÉ OTÁZKY
Objekt 1333/98 byl prozkoumán v létě roku 1998 v rámci plošného odkryvu polykulturního pravěkého naleziště ničeného těžbou v pískovně v Tišicích. Objekt se nacházel na ploše se sídlištními nálezy kultury s vypíchanou keramikou, a dále s nálezy halštatskými, laténskými, římskými a hradištními. Na základě jediného nálezu bronzové jehlice je snad možné nálezovou situaci datovat do doby římské. Na povrchu skrývky se objekt jevil jako obdélná jáma se zaoblenými rohy o délce 180 cm a šířce 70 cm. Delší osa jámy byla orientována ve směru východ – západ. Zatímco západní polovina hrobové jámy byla zapuštěna do jílovitého substrátu, východní půle měla dno tvořené pískem. Již podle půdorysu bylo patrné, že jde s největší pravděpodobností o hrobovou jámu. Při odkryvu však nebyly zachyceny jakékoliv pozůstatky kostry a jediným nálezem byla drobná svinutá bronzová jehlice s plasticky členěnou hlavicí. Tato skutečnost se zdála být v protikladu k velmi dobré zachovalosti kostrových pohřbů na laténském pohřebišti (Turek 1997, Bekvalac – Leach 1997, Stránská 1997) zkoumaném asi 200 m severovýchodně v roce 1996. Rovněž zachovalost kostry z laténského hrobu 1792/99, zkoumaného méně než 50 m jihovýchodně od zde popisovaného nálezu, lze označit za poměrně velmi dobrý. Ve snaze objasnit okolnosti vzniku nálezové situace a důvody absence kosterního materiálu jsme přistoupili k odebrání 83 vzorků ze sítě se čtverci 10x10 cm, která pokrývala téměř celou plochu dna hrobové jámy. Vzorkováno bylo rovněž přirozené prostředí okolního podloží. Analyzované vzorky byly vyzvednuty z poslední vrstvičky výplně na dně, respektive těsně nad podloží. Naším cílem bylo fosfátovou analýzou ověřit přítomnost kostí a pokud možno také přibližnou pozici těla v hrobové jámě, rovněž jako stanovit chemizmus půdy a zjistit potenciální možnosti totální dekompozice případných ostatků.
[obsah]
3. POPIS METODY
Vzorky zeminy byly před zpracováním sušeny do konstantní váhy a potom prosívány sítem o hustotě 100/cm². K řešení nálezové situace bylo použito objektivizované metody Gundlachovy, jejímž základem je klasický test na obsah fosfátů, pracující se solucí molybdenovou a kyselinou askorbovou. Fosfáty způsobená skvrna na filtračním papíru je vysušena, dále je sejmuta zbylá zemina. Skvrna je potom fotometrována fotoelektrickou objektivní metodou. Naměřené odpory fotočlánku jsou statisticky hodnoceny dle míry rozptylu. Na základě tohoto pozorování je následně interpretována intenzita (minimum – maximum - střed) obsahu fosfátů ve zkoumaných vzorcích půdy. Protože je tento postup v současné době stále ve stádiu vývoje, bylo ve vybraných případech přistoupeno rovněž ke srovnání s relativní metodou fosfátové půdní analýzy (cf. Majer 1984).
Při vyšetření vzorků bylo rovněž přistoupeno k stanovení obsahu uhličitanu vápenatého za účelem zjištění zásaditosti půdy, která může zásadním způsobem ovlivnit stupeň zachování kosterních pozůstatků.
Analýza výplně hrobu byla rovněž doplněna měřením magnetické objemové susceptibility za použití kapametru KLF3 Geofyzika Brno. Měření bylo provedeno v 10 ml zeminy a následně vyhodnoceno formou hustotní mapy v měřítku 1:25.
[obsah]
4. VÝSLEDKY MĚŘENÍ
Výsledky měření jsou patrné ze znázornění na obr. 3. Ve výplni hrobu, především u jeho jižní stěny, byla patrná vysoká koncentrace uhličitanu vápenatého (testováno kyselinou solnou). Rovněž testování ostatních vzorků šťavelanem amonným nasvědčuje tomu, že půda není odvápněna. Byla konstatována dobrá schopnost půdy vázat fosfor a především v zápaní části hrobu zjištěna velká fosfátová anomálie. Kontrola relativní metodou fosfátové půdní analýzy na řezech 1-4 zjištěný tvar anomálie potvrzuje. Toto měření také representuje přené hodnoty pro kvantitativní hodnocení obsahu fosfátů.
Sledujeme-li výsledky stínové mapy objemové magnetické susceptibility, je patrné, že se výsledky tohoto měření neshodují s obrazem rozložení fosfátů. Rozdíly v hodnotách magnetické susceptibility spíše souvisí s geologickým složením podloží v místě hrobové jámy. [obsah]
V některých partiích výplně hrobu byl zachycen vysoký obsah fosfátů, který s největší pravděpodobností dokládá někdejší přítomnost kosterních ostatků. Tvar a umístění koncentrace fosfátů může nasvědčovat pro kostrový pohřeb ve skrčené poloze, snad na pravém boku hlavou orientován k západu. Zvláště v severovýchodním rohu hrobové jámy jsou hodnoty fosfátů znatelně nižší. Dále byl konstatován vysoký obsah uhličitanu vápenatého dokládající velmi vhodné podmínky pro zachování kostní hmoty. Přítomnost vysokých hodnot CaCO3 u jižní stěny objektu lze přičítat přirozeně vápnitému klínu v podloží na místě přechodu od jílovité hlíny k písku. Fakt, že při odkryvu nebyly dokumentovány ani sebemenší stopy po kostech může naznačovat záměrné vyzvednutí a přemístění kostry po rozkladu měkkých tkání. Výsledky potvrdily naše pochybnosti o možnosti úplné dekompozice kostry v neodvápněném prostředí jinak velmi vhodném pro zachování kostí a rovněž vyloučily interpretaci objektu jako symbolického hrobu - “kenotafu”. Hypotézu o druhotném otevření hrobu a vyjmutí kostry bohužel nelze potvrdit pozorováním v terénu. Ve výplni hrobové jámy nebyl patrný žádný odlišný kontext, který by mohl dokumentovat případný druhotný vkop.
[obsah]
6. DOKLADY POSTFUNERÁLNÍCH PRAKTIK NA PRAVĚKÝCH POHŘEBIŠTÍCH. DISKUSE O RŮZNÝCH MOŽNOSTECH INTERPRETACE
Hrob z Tišic je jednou z mnoha nálezových situací, které archeologové interpretují jako pohřební nález bez dochovaných ostatků. Jednou z interpretací, která byla archeology uplatňována pro podobné nálezy bylo označení hrobu bez kostry za kenotaf, tedy prázdný symbolický hrob jedince, jehož ostatky byly z různých důvodů nedostupné. Chybějící lidské ostatky snad někdy mohly být nahrazeny třeba pohřbem zvířete, jako tomu bylo například na pohřebišti únětické a maďarovské kultury v Patě na západním Slovensku (I. Chebeň, osobní sdělení). Dalším častěji uváděným vysvětlením je tzv. “strávení” těla půdou, tedy úplná dekompozice ostatků v kyselé, odvápněné půdě. Obě interpretace jsou jistě možné a lze předpokládat, že obě příčiny absence kostry mohly skutečně v některých případech hrát roli. Na druhé straně je však s podivem, že tyto mnohdy velmi suverénně znějící interpretace byly vytvořeny bez základních informací o chemismu půdy a přítomnosti fosfátů v hrobě.
Otázka příčin a forem postfunerálních praktik je velmi komplexním problémem a jejich význam se mohl pochopitelně měnit v prostoru a čase, proto nezbývá než je analyticky sledovat a srovnávat. Současně je třeba se při interpretaci hrobů bez viditelného dokladu pohřbu oprostit od rutinních soudů nepodložených kritickým vyhodnocením nálezových okolností včetně geochemické analýzy.
Zde popsaný nález z Tišic zřejmě reprezentuje případ hrobu, který byl druhotně otevřen a ostatky z něj byly úplně odstraněny. Je sice zarážející, že ani jediný zlomek kosti nezůstal ve svém původním uložení, nicméně fosfátová analýza zcela jasně nasvědčuje pro někdejší přítomnost kostí v hrobě. Na tomto místě je třeba diskutovat důvody znovuotevření hrobu a vyjmutí skeletu. Jednou z příčin druhotného zásahu do pohřebních celků bylo vykrádání jejich výbavy. Takovéto zásahy jsou pro některá období dobře dokumentovány (např. starší doba bronzová – Ondráček 1962, období stěhování národů atd.). Je však třeba mít na paměti, že ne každý postfunerální zásah do hrobového celku musel nezbytně mít zištné motivy, tedy snahu o odcizení více méně drahocenných předmětů z pohřební výbavy. V některých společnostech nebyl pohřeb zemřelého posledním rituální aktem a následovaly po něm další symbolické úkony související s opětným otevíráním hrobu (Bartelheim – Heyd 1999).
Vyzdvižení části nebo i celé kostry mělo mnohdy své rituální důvody (Kandert 1982). V některých předindustriálních společnostech hrály ostatky předků významnou roli jako artefakty v živé kultuře. Některé části těla byly z hrobů záměrně vyjímány pro různé symbolické, magické nebo léčebné účely. J. Kandert (1982, 190-194 a 196-197) popisuje také praktiku tzv. primárního a sekundárního pohřbu. Primární pohřeb charakterizuje jak místo prvního odpočinku zemřelého, zpravidla na povrchu nebo dokonce nad povrchem země. Teprve po určité časové prodlevě, tedy po částečném, nebo úplném rozkladu měkkých tkání byly některé z ostatků pohřbeny na jiném místě, většinou do země. I takové vysvětlení by mohlo být zváženo v případě podobných “prázdných” hrobů. Kosterní pozůstatky mohly být z mělkého primárního hrobu v Tišicích vyzvednuty, aby byly pohřbeny (jinou formou?) na jiném místě.
[obsah]
Arrhenius, G. 1930: Boden-Analyse im Dienste der Archäologie, in: Bodenlehre und Planzennahrung
Bartelheim, M. - Heyd, V. 1999 (v tisku): Cult after the Burial: Patterns of Post-funeral Treatment in the Bronze and Iron Ages of Central Europe. In: F. Brthemes – P. Biehl: Archaeology of Cult.
Bekvalac, J. – Leach, S 1997: Preliminary report on the human skeletal remains excavated from the La-Tene site at Tišice during 1996, Archeologie ve středních Čechách 1, 263-266.
Biek, L. 1957: Appendix D: The ‘Silhouette’, In: Ashbee, P. : The Great Barrow at Bishop’s Waltham, Hampshire, Proceedings of Prehistoric Society 23, 1957, 162-153.
Gojda, M. – Kuna, M. 1985: Časně slovanský sídelní areál v Roztokách (okr. Praha-západ) – stav výzkumu a jeho perspektivy. Earlz Slavic settlement accumulation in Roztoky, district of Prague-West. Archeol. rozhl. 37, 152-169, 237-240.
Johnson, A. H. 1954: Examination of Soil from Corrimony Chambered Cairn, Glenurquhart, Inverness-shire, with special reference to Phosphate Content. In: Piggott, S.: Excavations in Passage-graves and Ring-Cairns of the Clava Group, 1952-3, Proceedings of The Society of Antiquaries of Scotland 1954-55, 200-207.
Kandert, J. 1982: Poznámky k využití etnografických údajů v případě výkladu knovízských “hrobů”. Bemerkungen zur Applikation etnographischer Erkenntnisse am Beispiel der Deutung von Knovízer “Gräbern”. Archeol. rozhl. 34, 190-200.
Majer, A. 1984: Relativní metoda fosfátové půdní analýzy. The relative method of phosphate analysis of soil. Archeol. rozhl. 36, 297-313
Pelikán, J. B. 1955: Fosfátová půdní analysa, Archeol. rozhl. 7, 374-384.
Pleinerová, I. 1975: Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách. Praha.
Soudný, M. 1979: Fosfátová analýza v současné praxi pražského pracoviště AÚ ČSAV. In: Sborník referátů 1. Celostátní konference “Aplikace geofyzikálních metod v archeologii a moderní metody terénního výzkumu a dokumentace” Petrov nad Desnou 2. – 4. říjen 1979. Brno.
Stránská, P. 1997: Kostrové pozůstatky z laténského pohřebiště v Tišicích, Archeologie ve středních Čechách 1, 267-271.
Turek, J. 1997: Laténské pohřebište v Tišicích (okr. Melník), předběžná zpráva o výzkumu v roce 1996. The La-Tène period cemetery at Tišice. A Preliminary Report. In: Archeologie ve středních Čechách, pp. 237-262, Praha 1997.