Bronzové artefakty

Rozbor bronzových artefaktů

Luboš Jiráň

V závislosti na použitou terénní výzkumnou metodu byl na lokalitě získán na sídliště  neobvykle bohatý soubor kovových předmětů. Nicméně torzovitost většiny z nich neumožňuje bližší typologický rozbor a tím ani přesnější časové zařazení. Bližší deskripci a vyhodnocení tak bylo možno provést pouze u několika bronzových  předmětů.

Šídla

Jednoduchý  univerzální tvar neumožňuje bližší kulturní nebo alespoň časové  zařazení. Za zmínku tak stojí pouze neobvyklá četnost tohoto typu nástroje v poměru k celé získané kolekci bronzových artefaktů korespondující jistě s typem komponenty, která byla zkoumána.

Drobný polokulovitý knoflíček

Litý knoflík se současně ulitým ouškem představuje  vyhraněný tvar charakteristický nápadně drobným   rozměrem max. do 2 cm. Převážná většina doposud zjištěných nálezů pochází z prostředí popelnicových polí, nicméně blížší chronologické zařazení v rámci této časové periody patrně není možné.

Šipka – hlavice šípu

Hlavice šípu s tulejkou a trojúhelníkovitým hrotem. Křidélka hrotu jsou široce rozevřena, zasahují přibližně do poloviny svislé osy předmětu. Tvar šipky s tulejí a křidélky je obvyklým tvarem doloženým v průběhu celé střední až pozdní doby bronzové. Je chronologicky málo citlivý a  tudíž k datování nevhodný. Archaický tvar podobné šipky pochází např. z nálezu v 7mohyle v Nové huti ( Čujanová 1970, Taf. XXXX  ) ze střední doby bronzové (BC), podobná šipce z Hostivaře je šipka v mladobronzovém (HA1) depotu z Rýdče (Kytlicová 1963, tab.107:4), ale též šipky z pozdní doby bronzové (HB3) z hrobu v Hostomicích (Kytlicová 1988. obr. 9:17).

Jehlice s masivní vřetenovitou hlavou

 Jehlice s vřetenovitou hlavou náleží mezi jehlicemi k nálezům poměrně hojným. Základní schéma tvarování hlavice pochází již z prostředí středobronzových mohylových kultur (srov. např. Böhm 1937, Obr.41), avšak v různých modifikacích bylo obvyklé i v následujícím mladobronzovém prostředí. Pro bližší datování lze využít zejména  jehlice obdobného tvaru pocházející z některých depotů knovízské kultury. Taková jehlice  byla nalezena v depotu ve  Stráži, další v Klobukách  a v depotu ze Kšel (Kytlicová 1963, tab.45:2, tab. 81: 7, tab. 118:6). Její výskyt lze tak doložit  již ve stupni BD  (Stráž), nicméně je zastoupena i v depotech horizontu Suchdol, tedy ve stupni HA 1 (Kšely,  Klobuky).

Nůž s trnem

Zlomek nože s širokou čepelí kýlovitého průřezu a trnem oválného průřezu.  Hřbetní propojení  trnu a čepele je vedeno v tupém úhlu.  Trn je v místě otvoru pro nýt  prožlaben. Nalezený zlomek nože náleží do skupiny tzv. starších  nožů s trnem.Tato skupina je velmi bohatá jak počtem exemplářů tak variační šíří tvarů. Exemplář z Hostivaře je možno zařadit mezi nože typu Jevíčko. Tento typ zahrnuje nože, jejichž trn je opatřen otvorem a rukojeť z organického materiálu je připevněna nýtem procházejícím tímto otvorem v trnu. Čepel těchto nožů má kýlovitý průřez, je hladká, s obloukovitým nebo esovitě tvarovaným hřbetem. Ostří je rovné nebo mírně obloukovitě prohnuté. Nasazení trnu k čepeli bývá zvý­razněno plastickým půlobloučkem, za kterým někdy následuje mělký vývalek. Ten může být plasticky členěný nebo naopak naznačen pouze rytou výzdobou. Nože typu Jevíčko, jak jej definoval J. Říhovský, jsou většinou bez výzdoby (Říhovský 1972, 45), to však neplatí v českém prostředí, kde jsou zdobné prvky na nožích obdobné stavby typu Jevíčko doloženy. Výzdoba může být i na týlu nože a sestává obvykle z kombinace svazků kolmých ry­tých linií a ležatých křížků. Funkčním prvkem je prožlabení trnu okolo otvoru pro nýt, které bývá hojně aplikováno.

Datace tohoto typu nože s trnovou rukojetí na zák­ladě českých nálezů je umožněna jeho přítomností v četných dobře datovatelných souborech. Z lužického prostředí pochází z hrobu č. 1 v Hrušově (Rataj 1953, 594, 596, 628 obr. 273) soubor keramiky doprovázející nůž, kterou je možno datovat do lužického stupně IIa. Břitva eponymního typu Hrušov odpovídá  horizontu HaA1. Kytlicová‑Vokolek‑Bouzek 1964, 162; Jockenhövel 1971, 191n., Taf. 68,A). Jehlice s vřetenovitou a jehlice s knoflíkovitou hlavicí, které doprovázejí nůž ze žáro­vého hrobu v Poříčanech jsou opět typickým představitelem stupně HaA1. Nepřímou indicíí je i nůž z obce Vrdy (Pamětní kniha Včely Čáslavské 1864‑1920, t.XVII) ve východní části středních Čech. Nepochází sice z nálezového celku, ovšem z této lokality nejsou známé jiné nálezy než ze dvou zde objevených lu­žických pohřebišť. Vzhledem k tomu, že v této oblasti končí lu­žické osídlení na počátku stupně IIb., je také zdejší nůž nutno datovat do období HaA1.

V milavečském prostředí je nůž tohoto typu doložen v nálezo­vém celku z mohyly č. 2 ve Lhotce (Böhm 1937, Abb. 86:2, Kytlicová‑Vokolek‑Bouzek 1964,161). Doprovodný materiál řadí celek do IV. Bouzkova stupně, tj. do HaA1.

Stejně tak v prostředí knovízské kultury je třeba datovat výskyt tohoto typu do prostředí HaA1. Nůž z hrobu v Patokryjích (Blažek, Smejtek 1993, 44, Taf. 4:57, Taf. 8:E) je doprovázen dvěma jehlicemi s bikónickou hlavicí hojně rozšíře­nými právě ve stupních III a IV ( Kytlicová‑Vokolek‑Bouzek 1964, Abb. 4), exemplář z hrobu č. 40A v Třebušicích je datován stejně (Bouzek, Koutecký 1972, 486; Jockenhövel 1971, 113, 117). Bezpeč­ně do období HaA1 jsou řazeny nálezové celky s noži v hrobech ze Žatce ( Kytlicová 1988, 350‑352), stejně tak jako ce­lek z Rohozné (Michálek 1981, 17, Tab. 3:4). Uvedenému datování českých nálezů plně odpovídá datování v sousedních oblastech. Tento nyp nože je pokládán všude za typického představitele stupně HaA1 (Müller‑Karpe 1959, 172; Říhovský 1972, 46; Wilbertz 1982, 53, Taf. 53).

Na území Čech je tento typ přítomen ve všech kultur­ních prostředích. Jeden exemplář pochází z lužické oblasti v Po­jizeří ‑ na hranici středních a východních Čech (Dalovice  - Rataj 1953, 594, 596, 628 obr. 273, Jockenhövel 1971, 191n., Taf. 68,A), tři nože pocházejí z prostředí středočeské lužické oiku­meny (Hrušov, Vrdy, Poříčany  - Píč 1905, 21), jeden z milavečs­kého prostředí (Lhotka), velká skupina (např. Třebušice - Blažek, Smejtek 1993, 52, Taf. 7:110,  Přemyšlení - Píč 1899, t.LXIV:12, Praha-Letná - Píč 1893‑5, 424n.,o.1‑3,, Mradice - Blažek, Smejtek 1993, 56n., Taf. 8:131 a další) jich potom pochází z prostředí knovízské kultury. V širší oblasti je výskyt nožů typu Jevíčko doložen v jižním Německu, Rakousku, na Moravě, v severní Itálii, (Hundt 1964, Taf. 51:18, 94:15; Říhovský 1972, 120; Peroni 1976, Taf. 29:227; Ludwig‑Lukanow 1983, Taf. 18:A; Adler, H. 1988, Abb. 216) ve Slezsku (Gedl 1984, 45n.) v dolním Sasku, Meklenbursku a Braniborsku, ve středním a západním Němec­ku, ve Francii a Lucembursku (Kolling 1968, 71, Taf.32:8,13, 33:5; Hennig 1970, Taf. 64:11, 79:8,9; Wilbertz 1982, Taf. 34:1, 53:9,102:1; Prüssing 1982, 119).

Tavenina

Některé získané kovové artefakty v souboru  je možno s velkou dávkou pravděpodobnosti,  tedy zejména kvůli jejich typickému amorfnímu tvaru, pokládat za odpad – taveninu, která vznikla jako vedlejší produkt kovolitecké činnosti. Tyto nálezy tak, ač samozřejmě typologicky nezhodnotitelné,  mají však nesmírnou důležitost, neboť indikují existenci kovolitecké dílny (kovoliteckých dílen) na zkoumaném sídlišti. Tento předpoklad ještě umocňuje podoba nalezené bronzové šipky, která představuje  evidentně nový nepoužitý výrobek.

Závěrečné zhodnocení bronzových artefaktů

Je pravděpodobné, že v rámci zkoumaného sídliště fungovala nejméně jedna kovolitecká dílna. Datovat existenci sídliště je na základě získaného souboru artefaktů  možno poměrně přesně. Bronzová šipka datuje naleziště v rozmezí stupňů BC – HB, jehlice s masivní vřetenovitou hlavicí zužuje časový interval na období BD – HA1, nůž s trnem typu Jevíčko je potom jednoznačně omezen na stupeň HA 1. Obdobné datování musíme  předpokládat i na základě prvkového složení zkoumaných artefaktů.

Posouzení složení bronzových předmětů a zlomků z Hostivaře

Jaroslav Frána

Ke zkoumání vzorků byla použita radioizotopová rentgenfluorescenční analýza, v minulosti používaná v širokém měřítku při studiu pravěkých bronzů z Čech.Většina předmětů byla příliš drobná na to, aby byly očištěny od korozních vrstev. U většiny z nich proto musí být výsledky posuzovány s opatrností. I zde se projevuje, že povrchové měření dává v mnoha případech silně navýšené výsledky cínu i dalších prvků vůči mědi. Přibližný odhad snížených reálných hodnot obsahů olova, stříbra a antimonu může být odvozen vydělením koeficientem poměru udaného obsahu cínu k jeho obsahu pravděpodobně blízkému deseti procentům.

V našich dřívějších pracích bylo stanoveno určité rozhraní obsahů Ag a Sb, podle kterého se dal odlišit materiál B D až počátků Ha A od pozdějších materiálů (Ag < 0.15, Sb < 0.30). Když se takový filtr nyní aplikuje na hostivařské vzorky, zařadí se přibližně 4/5 z nich do takové „starší“ fáze, zbývající vzorky mezi materiály pozdějšího období (v tabulce jsou obě skupiny odděleny čarou).

V samostatné spodní části tabulky je uvedeno několik vzorků hrudkovitého charakteru. Částečně se může jednat i o směs hlíny, nasáklé mědí vyluhovanou z okolních předmětů, a kovových částeček. Zcela zemitý charakter měl sáček č.30, který odpovídá pouze hlíně. Celkové výsledky zkoumání materiálu ukazují, že se nejspíše jednalo o časový horizont v rozmezí Suchdol – Středokluky.

Pokud v tabulce chybějí hodnoty, pak obsah prvku je nižší než mez pozorovatelnosti, která je přibližně:

0,1                   pro Ni

0,2                   pro As

0,3                   pro Pb

0,05 pro Ag.

Kromě hrudek nejsou uváděny hodnoty obsahu železa. Pozorovaný spektroskopický signál pravděpodobně pocházel z kontaminace okolním prostředím.