Terénní výzkum

 

Peter Kováčik – Pavel Vařeka


II.1. Lokalizace, podloží a půdní pokryv

Lokalita se nachází na mírném jižním svahu na pravém břehu potoka Botiče, v prostoru bývalých polí na katastrálním území Prahy - Hostivaře (ppč. 1769, 1772, 1773, 1774/1, 1775, 1780/2). Zkoumanou plochu vymezují na severu ulice Práčská a Švehlova, na východě benzinová čerpací stanice ÖMV, na jihu někdejší polní cesta (zanikla při výstavbě Střediska obchodu a služeb). V severní části plocha se nacházela mez, tvořící cca 25 až 30 m široký pruh lemující Práčskou ulici. Nadmořská výška terénu se pohybovala v rozmezí 229,8 až 237,5 m n. m.

Podloží tvoří fosilně zvětralé (místy až 5m) černoše písčitojílovité až jílovité břidlice záhořanských vrstev, na které nasedá souvrství fluviálních uloženin Botiče pleistocénního stáří, reprezentované převážně mírně zahliněné písky a štěrkopísky, při bázi se však vyskytnou spíše hrubozrnné štěrky. Na zkoumané ploše se povrch podložních písků pohyboval v intervalu 229,00 (inženýrské sítě zasahující mimo plošný odkryv na jižním okraji lokality) až 231,75 m n. m. (sonda 263 na ploše 11). Ještě v období pleistocénu vznikl na těchto štěrkopíscích horizont eolických sedimentů, zastoupených vrstvou světle okrové spraše. Na spraši se vyvinuly hnědé až tmavě šedohnědé jílovité, jílovitopísčité a písčité hlíny tuhé až pevné konzistence, často obsahující úlomky a valouny břidlic, křemene a křemenců. Tyto hlíny, pokrývající celé zájmové území, zařazujeme již do skupiny holocénních (deluviálních) sedimentů. Geologický průzkum lokality provedený pro účely stavby firmou Půdis a.s, zařadil mezi tyto sedimenty jak půdní typ, tak i sídlištní vrstvy. Půdní pokryv tvoří hnědozem využívaná intenzivní zemědělskou kultivací až do 20. století.

 

II.2. Dosavadní archeologické poznání mikroregionu

Hostivař náleží k částem Prahy s početnými archeologickými lokalitami, doložené jak staršími nálezy, tak i moderními archeologickými, převážně záchrannými výzkumy. Na území v blízkosti naší lokality bylo v poloze „Mezi potoky“ zjištěno sídliště kultury volutové, vypíchané keramiky a lengyelské kultury (Mašek 1981). Stejná lokalita poskytla též doklady osídlení v eneolitu, které představují objekty kultur jordanovské, michelsberské, a nálevkovitých pohárů (Mašek 1981, 39). Mladšímu eneolitu náleží nálezy kultury šňůrové a kultury se zvoncovitými poháry (Mašek 1976; 1981, 39; Fridrichová 1981, 88; nález bulavy kultury se šňůrovou keramikou v sekundárním uložení cf. Hrala 1983, 169-170). Z doby bronzové pochází objekty pozdní fáze únětické kultury s přechodem k nejstaršímu horizontu kultury středodunajské mohylové (Fridrichová 1981). Ke zjištěnému sídlišti mohl náležet pohřební areál doložený odkryvem kostrových hrobů ze starší doby bronzové (Fridrichová 1981, 95). Stejného stáří je patrně další sídliště, jehož pozůstatky byly odkryté v Zahradním Městě (Fridrichová 1971). Několik ojedinělých zlomků keramiky ze starší doby bronzové pochází i hostivařského hradiště (Mašek 1980, 167).

Do pozdní doby bronzové se řadí sídlištní jáma štítarského stupně v poloze „Na groši“ (Švehlova ulice čp. 1005) porušená při stavbě rodinného domu (Hrala 1983 169 - 184).

Výraznou ostrožnou polohu obtékanou Botičem východně od bývalého jádra obce zaujalo hradiště, jehož fortifikace se přes doklady staršího i mladšího osídlení klade do doby halštatské (Mašek 1980). Archeologický výzkum severní části opevnění v roce 1972 popřel starší názory o slovanském původu valu (např. Píč 1909, 366; Turek 1947-48; Filip 1949) a prokázal datoval jej do sklonku halštatského období (Mašek 1980). Bylanské kultuře náleží sídliště doložené záchrannými archeologickými akcemi v poloze „Mezi potoky“ (Fridrichová – Mašek 1981). Laténské kostrové hroby byly zjištěny v poloze „Mezi potoky“ (býv. pískovna Prodos) a v místech někdejší Vaclavovy pískovny, dnes Záveské ulice (Bureš 1987, 38, 91 - 92). Další nálezy prokazují sídlištní aktivity v době laténské, římské a stěhování národů (Mašek 1981, 39). Poměrně málo četné jsou dosud raně středověké nálezy (Dragoun 1990; Mašek 1980; 1981).

 

II.3. Cíle a metoda terénního výzkumu

Zjišťovací výzkum prokázal, že se na předmětné ploše v akumulační partii mírného jižního svahu nad okrajem široké údolní nivy Botiče nachází sídliště z mladší doby bronzové s kulturními vrstvami dochovanými v nadloží. Terénní výzkum si proto stanovil jako hlavní cíl poznání sídlištních reliktů dochovaných v nadloží. Nezbytnou podmínkou byl plošný odkryv kulturního souvrství a objektů zahloubených do kulturních vrstev, které je možno podle zkušeností z obdobných lokalit zachytit jen velmi obtížně při pečlivém odkryvu (Praha – Velká Chuchle, Hrdlovka, Jenišův Újezd). Dalším předpokladem pro získání relevantních informací byla dokumentace prostorové distribuce ekofaktů a artefaktů.

Plochu výzkumu představoval areál projektované budovy Střediska obchodu a služeb o rozloze 100 x 100 m. Za odborného archeologického dohledu byla skryta ornice a část podorničí. Před zahájením odkryvu byla na předmětné ploše vytyčena ing. M. Kučerou za asistence vedení výzkumu pomocí totální stanice Pentax PCS 515 základní geodetická síť 20 x 20 m. Vytyčené body byly stabilizovány červeně označenými dřevěnými kolíky. Vyměřená síť byla zobrazena v prostředí MicroStation a v tomto digitálním plánu byla zpracovávána i všechna další terénní dokumentace. Zaměření bylo provedeno v souřadnicovém systému JTSK a výškovém systému ČSJNS - Jadran. Důvodem přechodu na tento výškový systém ze systému Bpv (Balt) bylo sjednocení se systémem používaným stavbou a investorem v projektové dokumentaci. Rovněž nivelace archeologických situací se prováděla na základě nivelačných bodů a měření stavby.

Celá plocha byla rozdělena na několik částí. V západní části se nacházel 35 – 40 m široký pruh plochy 6 (v návrhu pro investora označena jako plocha A). Na ploše 6 se podle výsledků zjišťovacího výzkumu měly nedochovalo intaktní kulturní souvrství a stopy pravěkého osídlení byly sporadické. Proto byla na této ploše provedena za archeologického dohledu skrývka na sprašové podloží. Na jeho povrchu se objevilo několik archeologický objektů, které byly předmětem odkryvu (vzhledem k zařazení do doby halštatské nejsou předmětem tohoto projektu). Zbylá část areálu projektované budovy Střediska s dochovaným kulturním souvrstvím byla podle základní geodetické sítě 20 x 20 m, rozdělena na dalších 5 ploch. Představovaly ji 20 m široké a 65 m dlouhé pruhy orientované v západovýchodním směru, označené (od jihu) 7, 8, 9, 10, 11 (v návrhu pro investora B1, B2, B3, B4, B5). Plochy 7 - 11 byly podle požadavků investora zkoumány postupně a předávány podle stanoveného harmonogramu (cca po 2 týdnech). Výzkum byl zahájen na spodní ploše 7 a postupně pokračoval až na horní plochu 11. V těchto čtvercích se pak plošně odebíral zbytek podorničí, až na úroveň intaktního souvrství z mladší doby bronzové.

Na základě výsledků zjišťovacího výzkumu, rekognoskace po skrývce ornice a drobných sondáží byl areál zahrnující plochy 7 - 11 rozdělena do dvou částí, kde byly kulturní vrstvy zkoumány s odlišnou mírou detailu. Větší část lokality, kterou jsme předběžně vyhodnotili jako okrajovou zónu sídliště či areál mimo vlastní sídliště, byla nadále zkoumána pouze v základní čtvercové síti 5 x 5 m (veškeré nálezy tak byly evidovány vertikálně ve vrstvách a horizontálně ve čtvercích). Menší část lokality, kterou předběžně považujeme z jádro sídliště, byla zkoumána v detailní síti 1 x 1 m (členění základních kvadrantů 5 x 5 označených jednou číselnou řadou do 25 metrových čtverců jednotně číslovaných odshora zleva doprava). V rámci této sítě probíhal odkryv po přirozených stratigrafických jednotkách. V případě, že skladba přirozených vrstev nebyla zcela patrná nebo se jednalo o jedinou vrstvu větší mocnosti, postupoval odkryv po mechanických vrstvách. Odkryté úrovně byly v rámci jednotlivých čtverců nivelovány. Stratigrafické jednotky byly popisovány podle jednotného deskriptivního systému do formulářů (konstrukce, stykové plochy, vrstvy, výkopy), které obsahují též řešení dílčích stratigrafických matic. Všechny artefakty a ekofakty získané odkryvem byly v rámci plochy evidovány horizontálně v příslušných čtvercích a vertikálně v přirozených nebo mechanických vrstvách, případně ve výplních zahloubených objektů. Naším záměrem bylo odebrat ze všech vrstev v rámci čtverců a z výplní objektů vzorky pro fosfátovou analýzu a  flotaci. Zpracování ukázalo, že se při rozsahu plochy nepodařilo tento záměr plně realizovat. Přesto je odebraný vzorek velmi reprezentativní a v našich podmínkách dosud nenachází srovnání (celkem 3901 vzorků hlíny po cca 4 kg).

Plošný odkryv doplnily dokumentace výkopů pro inženýrské sítě v okolí plochy, které souvisely s výstavbou výše uvedeného Střediska obchodu a služeb. (záchranné akce realizovala Archaia a Muzeum hlavního města Prahy). Jednalo se například o  výstavbu inženýrských sítí, úpravu terénu pro vjezd těžkých stavebních mechanizmů, apod. Ještě během prací na plochách 7 – 11 došlo k provedení dokumentace řezů při hloubení kanalizace v jižní části (plocha 12) a hloubení jam pro vybudování lapačů olejů (plochy 13 a 14). K dalším dokumentacím vertikálních řezů v souvislosti s výstavbou kanalizace východně od budovy Střediska (plocha 15) došlo v srpnu 1999.  

Kresebná dokumentace byla prováděna v měřítku 1:20 v rámci jednotlivých čtverců. Deskripce stratigrafických jednotek byla prováděna jednotným způsobem do typizovaných formulářů (manuál spol. Archaia). Po ukončení výzkumu byla terénní dokumentace digitalizována do celkového plánu (SW Microstation), deskripce stratigrafických jednotek převedena do databáze (aplikace KONTEXT v SW MS Access) a nálezy laboratorně ošetřeny.

 

II.4. Popis terénní situace

Skalní podklad lokality tvoří ordovická břidlice pokrytá štěrkopískovými náplavy Botiče (vrstvy 7136, 8298, 9118, 10006, 11006). Na ní se ve čtvrtohorách vyvinula světle okrová spraš (7000, 8005, 9005, 10005, 11005) a tmavě hnědý půdní typ (7100, 8004, 9004, 10004, 11004), na který nasedaly kulturní vrstvy. Během výzkumu jsme zjistili, že jeho povrch netvoří jasnou hranici počátku osídlení této lokality. Svrchní část půdního typu byla vlivem sídlištních aktivit kontaminována archeologickými nálezy (fragmenty keramiky, kostí, mazanice a uhlíků). Přirozeně neintenzivnější „kulturní kontaminace“ byla patrná v horních partiích půdního typu, směrem k bázi nálezů ubývalo a také barva půdy měla poněkud světlejší odstín. Pouze báze vrstvy půdního horizontu je zcela bez nálezů.

 

Horizont  1

Do horizontu 1 řadíme objekty, které byly zachyceny na úrovni povrchu půdního typu (označujeme ji jako vrstvu 1 – v jednotlivých plochách 7 – 11 je označena  7000, 8005, 9005, 10005, 11005). Je však pravděpodobné, že řada z nich se zahlubovala do nejstarší kulturní vrstvy nasedající na půdní typ (označujeme ji za vrstvu 2a).

Do horizontu 1 náleží velmi pravděpodobně také některé objekty, které byly zachycené při hloubení bagrovaných rýh v místech projektovaných základových pilotů předmětné stavby (odlišeny přiřazením horizontu 1a). V sondě 55 byla zjištěna sloupová jáma 8202 a v sondě 58 se podařilo odkrýt torzo spodní části keramické zásobnice (8150, uložená v jamce, která byla pravděpodobně zahloubená do půdního typu). Větší shluk sídlištních objektů byl odkryt v sondách 95, 96, 97, 98. Představují je sloupové jámy 8116, 8114, 8131, 8112, 8126, 8108, 8110 a 8130. Jak je patrné z jejich tvaru a velikosti, nelze některé z uvedených jam z jistotou označit za sloupové jámy (8116, 8114 a zejména 8130). Na východním okraji tohoto shluku  byl odkryt poněkud půdorysně nepravidelný objekt 8129, podlouhlá jáma 8128 a opět torzo hrnce 8121 „uložené“ do země. V další bagrované rýze byla v sondě 136 objevena větší oválná sídlištní jáma 9033, jejíž zásyp 9010 obsahoval torzo větší keramické amfory. O něco severněji, v sondě 172, byla zachycena trojice malých jamek 10049, 10051, 10053 situovaných těsně vedle sebe a další poněkud vzdálenější sloupová jamka 10047. Další osamocená sloupová jáma 11021 byla odkryta v sondě 226, na ploše 11. Dále na této nejsevernější ploše výzkumu bylo objeveno pravidelné seskupení sloupových jam 11013, 11014, 11015, 11016 a 11017 (sondy 239, 240, 241). Sloupové jámy uspořádané do dvou rovnoběžných řad, orientovaných přibližně směrem V – Z, představují relikt neznámé dřevěné konstrukce.

Dále následují objekty, které byly odkryty na úrovni půdního typu. Osamocená sloupová jáma 7240 byla zachycena v sondě 22. Jáma byly zachycena na úrovni povrchu půdního typu – vrstvy 7100. U této jámy nelze zcela vyloučit, že náleží do mladší stratigrafické úrovně (21 - 29), do úrovně objektů zahloubených do starší kulturní vrstvy 7003 (úroveň 30). Další objekty obdobného stratigrafického horizontu byly odkryty v sondě 36, a to „sklípek“ 7128 doprovázený sloupovou jámou 7125.  

V sondách 61 a 62 byly doloženy relikty, které interpretujeme jako pozůstatek nadzemní stavby. Jižní stěnu indikuje mělký žlabovitý výkop 8125/8136 a žlabovitý útvar 8175 vymezuje stavbu na východní straně. Ke stavbě patří dále sloupové jámy 8163, 8197, 8268, 8262, 8340, 8140, 8311, 8142. Sloupové jámy 8268 a 8262, náležející pravděpodobně severní stěně, překrývala vrstva pevné až tvrdé mazanicové destrukce (stratigrafická úroveň 32), pocházející patrně ze stěny stavby zaniklé požárem. U předpokládané východní stěny stavby byly odkryty sloupové jámy 8168, 8167, 8169 a ještě dál na východ sloupové jámy 8312, 8324, 8012, 8313, 8314. Na povrchu půdního typu 8004 (stratigrafická úroveň 40) v sondě 75 (tj. mimo předpokládanou stavbu) se podařilo zachytit lokální vrstvu tvořenou fragmenty keramiky a kameny. V sousední sondě 74 byla odkryta větší oválná mazanicová skvrna 8184, která je zřejmě reliktem otopného zařízení (ohniště, pec ?). Západně od předpokládané stavby je situován žlab 8188 a sloupová jáma 8190.

Dalším velmi pravděpodobným reliktem nadzemní stavby představuje kumulace objektů v sondách 77, 78, 90, 91, uspořádaná do tří řad (trojlodní stavba ?). Severní řadu tvoří sloupové jámy 8325, 8243, 8328, 8330, 8332 a objekt 8265, střední řadu tvoří sloupové jámy 8334, 8117, 8275 a 8093 a jižní stěnu stavby indikuje žlabovitá jáma 8238, v jejíž dně byly patrné sloupové jámy 8157, 8169, 8161. Z obrysu žlabu 8238 na jižní straně poněkud vystupovala sloupová jamka 8316 a úplně mimo žlab, ale v jeho těsné blízkosti byla situována sloupová jáma 8254. Uvnitř takto vymezené plochy se nacházela válcovitá zásobní jáma 8165. Stavba orientovaná od Z k V měla přibližně obdélníkový půdorys (6 m x 4,6 - 5,8 m) a pokračovala dále k V mimo zkoumanou plochu. Ve stejné stratigrafické úrovni nacházíme další objekty, situované severně od stavby. Jedná se o zásobní jámy 8137/9082 a 8282. První porušuje ještě válcovitou jámu 9042. Zásobní funkci měl i objekt 8280 (vzhledem k časové tísni zkoumaný pouze v řezech). Další zásobní jámy představují objekty 8179, 8246 s plochým dnem a jáma 8244. Značná prostorová kumulace těchto velkých objektů s kyprými výplněmi patrně způsobila částečný propad okolních vrstev do zásobních jam, především do objektu 8280, nad kterým se vytvořila terénní deprese (stratigrafická úroveň 32), vyplněná vrstvou 8204. V této vrstvě byly patrné tři větší kumulace mazanice s četnými fragmenty keramiky (8203, 8205, 8206). Cca 2 m západním směrem od terénní deprese mezi zásobními jámami 8282, 8244, 8246, 8179, 8266 byla objevena menší kumulace kamenů (vrstva 8208). Může se jednat o původní zátěž hrdla (zásyp ?) některé ze zásobných jam. Nelze vyloučit, že tyto objektu zásobní funkce byla zastřešeny, což indikují sloupové jámy 8177, 8231, 8266, 8320, 8135, 8274, 9098, 9099. Nadzemní konstrukce však nelze rekonstruovat. Celá tato kumulace objektů se jeví jako prostorově vymezená jednotka této fáze osídlení předpokládaného knovízského sídliště.

V sondě 89 zjišťujeme kumulaci sloupových jam 8250, 8251, 8249, 8248, 8259 a 8261 (relikt nadzemní kosntrukce ?).

Tři sloupové jámy byly objeveny v sondě 141 (9088, 9075 a 9067) a v případě objektu 9073 nelze z jistotou určit zda se také jedná o sloupovou jámu. Osamocená sloupová jáma 9072 byla objevena ještě v sondě 128/129. Trojici sloupových jam zjišťujeme v sondě 167 (10014, 10020, 10021) a další nepravidelnou kumulaci v sondách 157, 169, 170 (10019, 10032, 10030, 10028, 10016, 10017, 10040, 10030, 10041). 

 

Horizont 2

 

Stratigraficky mladší byly objekty zachycené na úrovni vrstvy, označené jako vrstva 2, kterou můžeme dále členit minimálně do 2 úrovní (2a, 2b). Do horizontu 2 řadíme většinu zjištěných objektů a předpokládáme nejintenzivnější sídlištní aktivity.

Pravidelné kumulace sloupových jam se objevují v sondách 9, 10, 11, 21, 22, 23, 34, 35. Množství kůlových/sloupových jam (objekty 7102, 7155, 7161, 7069, 7054, 7165, 7061, 7140, 7073, 7085, 7087, 7104, 7061, 7063, 7083, 7081, 7079, 7073, 7071 a 7153, 7102, 7095 7093, 7241, 7113, 7154 indikuje nadzemní konstrukce. Kumulace vypálené mazanice (vrstva 7099) může indikovat relikt otopného zařízení či požárový zánikový horizont nadzemní stavby. Můžeme předpokládat, že se v této části plochy nacházela nadzemní stavba (přístřešek nad zásobními jámami ?). Stavba zřejmě zanikla požárem, jak o tom svědčí mohutná požárová destrukce zachycená ve východní části předpokládané stavby. Destrukce sestávala především z vrstev mazanicové drtě a prachu (7067=7116) s četnými fragmenty uhlíků (7114) a keramickými zlomky (7112). V interiéru předpokládané stavby (u spálené stěny) byly odkryty spodní části dvou keramických zásobnic, která přesně určují úroveň podlahy. K zásobním jámám odkrytých v tomto prostoru se řadí objekt 7071, 7077 a 7065. 

Další objekty odkryté v blízkosti představují především zásobní a sloupové jámy. Ze dna zásobní jáma 7159 byla vyzvednuta takřka celá keramická dvojkónická nádoba o průměru cca 0,5 m. Další zásobní jámy představují objekty 7089 (sonda 10) a 7091 (sonda 11). Severněji byly odkryty dvě zásobní jámy 7050 a 7037, které byly součástí menší kumulace objektů zachycených v sondách 34, 35, 47, reprezentovaných zásobní jámou 7037 (s rovnými stěnami a rovným dnem), 7050 a sloupovými jámami 7237, 7045, 7043, 7052, 7056, 7058, 7035 a 7048. Ke kumulaci se prostorově vážou dva mělké sídlištní objekty 7041 a 7039 oválného půdorysu (sonda 46).

V sondách 50, 36, 51 byly odkryty další tři zásobní jámy, a to zásobní jáma 7006 (s rovnými stěnami a rovným dnem) a dvě obilnice 7130 a 7135. Na základě okolní nálezové situace nelze úplně vyloučit ani zde existenci zastřešení nad těmito objekty. Zdá se však, že kumulace sloupových jam (7144, 7133, 7146, 7148, 7152, 7150) situovaných jižně od zmíněných tří zásobních jam indikuje další nadzemní stavbu situovanou vedle zásobních jam. V sondě 49 byla odkryta další sloupová jáma 7157.

V sondě 36 byla odkryta kumulace menších fragmentů keramiky, kostí a kamenů (vrstva 7066). Na západní okraji této kumulace byly zachyceny dvě menší kůlové jamky. Další kumulace nálezů byla odkryta při skupině objektů v sondách 12, 24, 36. Objekty 7182, 7186, 7128 (zásobní jámy) doprovázela kumulace sloupových/kůlových jam 7188, 7190, 7192, 7194, 7196, 7198, 7200, 7202, 7205, 7243, která indikuje nadzemní konstrukci.

Sloupové/kůlové jámy v sondách 48, 52, 64 a 65 představuje patrně pozůstatky dalších nadzemních konstrukcí (7138, 7027, 7023, 7025, 7021, 7140, 7017, 7019, 8300, 7142, 8152, 8303, 8305, 8308 a 8299, 8310, 8019, 8017, 8021, 8022). Objekt 8153 představuje zřejmě menší zásobní jámu s rovným dnem.

Objekt 8229 v sondě 65 (sektor 65) byl před exkavací považován za hrob. Proto byl rozčleněn na dílčí sektory, které byly vybírány zvlášť a zvlášť byly dokumentovány též nálezy. Na povrchu se objekt porojevoval jako světle hnědý až okrový nepravidelný obdélník (2,2 x 1,0 m) v tmavší  vrstvě 8003. Hloubka objektu činila 1,25 m, stěny byly převážně přímé a svislé až konkávní. Na jižní straně k objektu přiléhal mělší půlkruhovitý výkop – předpokládaný manipulační prostor. Stěny byly opatřeny mazanicovým výmazem s malou příměsí písku a malých valounků (8281), který byl ve spodní části výrazně vypálen (stěny měly ve spodní části oranžovou barvu). Dno pece představovalo místy do oranžova propálené písečné podloží. Na dně byly nalezeny vrstvy zpečených maltovitých „struskovitých“ nánosů (8201, 8200, 8199, 8124) hnědošedé až šedobílé barvy. Nánosy představují odpad při výrobním procesu. V místech půlkruhovitého „vstupu“ dno pokrývala hnědá prachová hlína (8226) oddělená od ostatního prostoru pece do oranžova propáleným hliněným „prahem“ (8198). Objekt a zmíněné „nánosy“ v něm byly překryty souvrstvím hnědých a okrových prachových hlín (8089, 8051 – 8056, 8166, 8041 – 8043, 8030 – 9035, 8024 – 8035).        

Relikt nadzemní hliněné kupolovité pece byl objeven v sondě 64. Představovalo jej torzo oválného půdorysu (2,2 m x 2 m). Vnitřní prostor pece měl také oválný půdorys (1,6 m x 1,5 m). Síla stěn pece dosahovala 0,2 – 0,3 m. Vnitřní prostor pece byl vyplněn oranžovou až oranžovočervenou mazanicovou destrukcí 8006 pocházející nejspíš ze zřícené kupolovité klenby pece. Dno o hloubce 0,3 m mělo konvexní tvar bylo značně tvrdé a doběla vypálené.

V sondách 78, 90 a 91 byla zachycena další kumulace zahloubených objektů (8304, 8302, 8306, 8307, 8318, 8317, 8118, 8101, 8181, 8283, 8183, 8182). Uprostřed této kumulace jsme objevili zajímavou dvojitou jamku (8317, 8318), v jejíž menší jižnější jamce (8318) byl objeven neporušený keramický koflík. V sondě 104 byla odkryta další kumulace sloupových jam 8069, 8070, 8072, 8087, 8073, 8319, 8067, 8068, 8086, 8085. 

Další nadzemní hliněná pec byla nalezena v sondě 89. Pec měla oválný půdorys  (vnější obvod 2,1 x 1,75 m; vnitřní obvod 1,2 x 1,5 m). Hloubka dna činila 0,6 m. Stěny i dno měly mírně konvexní tvar. Svislé stěny pece pozvolně navazující na dno byly silné cca 0,2 – 0,3 m. Stratigrafická jednotka 8293 představuje zbytek kopule pece červené barvy. Je tvořena hlínou a jílem s příměsí písku a valounků. Dno 8284 bylo velmi tvrdé šedobílé barvy (zřejmě vlivem velkého žáru). Nad první úrovní dna byly patrné ještě dvě další úrovně podobně vypáleného dna pece (8286 a 8288). Výplň pece tvořilo souvrství mazanicových destrukcí. Některé z nich představují zbytky destrukce vnitřních části stěn a klenby během výrobního provozu (8285, 8287), jiné jsou zřejmě stopami definitivního zániku funkce pece (8289, 8293, 08291).          

V sondě 117 byla odkryta zásobní  jáma 9037. Její svrchní partie byly výrazně narušeny (stratigrafická jednotka 9020 v úrovni 21) a proto se její půdorys ve svrchní části výrazně lišil od půdorysu níže (půdorys výplně 9036 v stratigrafické úrovni 22). Severovýchodně od této zásobnice se nacházela sloupová jáma 9023 a východně pak byla patrná nepříliš zřetelná stopy po sloupové/kůlové jámě 9026.

Větší množství objektů bylo odkryto v sondách 115, 116, 128, 129. V této části byla nalezena další hliněná nadzemní pec oválného půdorysu (1,9 x 1,6 m). Tloušťka stěn činila 0,2 – 0,3 m. Vnitřní prostor měl světlost 1,1 x 1,4 m. Dno pece bylo v tomto případě hladké a pozvolně přecházelo ve stěny jenž se v zachované části jevily jako přímé, mírně šikmé až svislé. Vnitřní část pec byl vyplněn mazanicovou destrukcí (9006) pocházející zřejmě ze  stěn a klenby pece. Východně od pece byla odkryta menší kumulace fragmentů keramiky a kamenů (9012).  

V blízkosti pece se dále nacházel žlabovitý objekt 9015 (sonda 123) a sloupové/kůlové jámy (9054, 9056, 9052, 9051, 9058, 9062, 9063, 9055, 9090, 9033, 9068, 9065, 9045, 9076, 9041, 9092, 9035, 9088 a 9057). Zajímavým objektem je jamka kruhového půdorysu (9096) překrytá plochou břidlicovou deskou, na kterou nasedala vrstva (9059) mazanicové drtě a prachu s četnými fragmenty keramiky a kamenů. Výrazná kumulace fragmentů mazanice a mazanicového prachu 9034 s četnými fragmenty keramiky byla zachycena také nad sloupovou jámou 9057. Dále k severozápadu byl v sondě 140 zjištěn objekt 9102.

Na ploše sond 130 a 143 byl objeven výrobní objekt složité konstrukce, který můžeme prostorově a funkčně rozdělit do tří části. Na jižní straně byla předpecní jáma (9017), na severní straně šachta pece (9031) a oba objekty spojoval topný kanál (9122). Předpecní jáma oválného půdorysu (2,4 x 2,1 m), hluboká 1,15 m měla nepravidelné šikmé stěny, které na severní straně z důvodu napojení na topný kanál přecházely v podhloubení. Předpecní jámu vyplňovaly vrstvy 9124, 9125 a 9117, které nejspíše indikují „výmety“ z topného kanálu pece ještě z doby provozu pece. Obzvlášť patrné je to u vrstvy 9117, kde stopy po několikanásobném čištění pece představují jednotlivé „jazyky“. Vrstvy 9121, 9120, 9123, 9126 jsou již zásypovými vrstvami objektu 09017, které se uložily až v době po ukončení funkce pece. Šachta pece měla kruhový půdorys a hladké, přímé, mírně podhloubené stěny. Vnitřní průměr objektu činil u povrchu 0,85 m a u báze u 1 m. Šachta byla hluboká 1,45 m. Dno šachty bylo mírně konvexní, mírně skloněné k jihu, čímž plynule navazovalo na dno topného kanálu 9122. V dolní třetině šachty se zahlubuje směrem do okolního terénu prstencovitý útvar. Útvar má ve vertikálním řezu profil šikmo položeného V. Tento útvar vznikl pravděpodobně vlivem velkého žáru na okolní stěny a jejich následné upadávání. Stěny šachty tvoří do oranžově vypálená hlína 9091 a 9145, u které nebylo možno určit jestli se jedná o vypálenou hlínu, nebo o výmaz. Vrstva 9119 však s největší pravděpodobností představuje torzo hliněné kupole pece. Dno tvořilo propálené písčité podloží 9084. Šachta byla vyplněna nánosem vzniklým během provozu pece (9083, 9079; v „prstenci“ odpovídající vrstva 9128). Následovala vrstva 9070 (09127, 9039) a zásypové vrstvy 9030, 9024 a 9018. Šachtu a předpecní jámu propojuje topný kanál 09122, který představuje tunel vyhloubený v podložním písku (9118) tak aby pevná podložní spraš (9110) i s půdním typem (9111) a s vrstvou 9009 tvořili jeho strop. Tunel je dlouhý 2,2 m s užším profilem ve tvaru široce rozevřeného „U“. Šířka horní části činí 1,1 m šířka dolní cca 0,8 m. Dno má v šířkovém řezu konvexní tvar. Východní a západní okraj tunelu byl kvůli statickému zabezpečení, a druhotně i z důvodu zamezení pronikání písku do topného kanálu vybaven kamennými zdmi (9104 a 9113). Zdi, dlouhé 2,7 m a 2,5 m, široké cca 0,5 m a vysoké 0,2 až 0,5 m, byly ještě na vnitřní straně opatřené výmazem (9107 a 9113). Dno topného kanálu tvořil do oranžova vypálený podložní písek (09109, 09135). Vlastní prostor topného kanálu vyplňovala vrstva 9106. Bílošedá maltovitá „struskovitá“ hmota představuje nános vzniklý během provozu v peci. Jeho tvrdá konzistence zřejmě znemožňovala jeho odstranění, a tak postupně jeho mocnost narůstala (nakonec znemožnila výrobu v peci ?). O postupném zvedání úrovně povrchu dna (zanášení - vrstva 9106) svědčí i lokální rozčlenění na vrstvičky 9131, 9132, 9133, 9134, 9136, 9138, 9139, 9140. Některé z nich mají doběla vypálené a velice tvrdé, jakoby vyhlazené povrchy. Některé vrstvičky (9106, 9117) jazykovitě probíhají  pod mazanicový práh, oddělující prostor kanálu od předpecní jámy. Tyto vrstvičky vypovídají o několika fázích výrobního procesu střídajícího se s čištěním topného kanálu Poslední vrstvou výrobního nánosu s dobře zřetelným rozhraním je vrstva 9105 (9130). Vrstva 9114 je již zásypem lokální terénní deprese na povrchu vrstvy 9105. Vrstva 9103 je zbytkem propáleného (vymazaného ?) stropu kanálu, které zřejmě mírně proklesnul.       

Kolem pece této bylo na povrchu vrstvy 9009 zachyceno několik objektů. Jednalo se o nepříliš určité stopy sloupových jam (9021 a 9019) a větší kumulaci fragmentů keramiky, mazanice a kamenů v jihozápadní části sondy 143. Severně od pece, v sondě 156, byl objeven větší blíže neinterpretovaný sídlištní objekt 9094. V sondě 170, byly odkryty další tři objekty. Jednalo se o torzo mělkého žlabovitého útvaru 10043, o sloupovou jámu 10045 a o stratigrafickou jednotku 10026, která patrně představuje svrchní destruovanou část sídlištní jámy 10041. Přesný půdorys jámy 10041 byl zachycen na povrchu sídlištní vrstvy 10004, proto byla (možno chybně?) zařazena do startigrafické úrovně 32-39.

Nejseverněji zjištěným objektem, zařazeným do tohoto stratigrafického horizontu je pak zásobní jáma 10023 situovaná mimo jádro sídelního areálu na rozhraní sond 188 a 201.                                

 

Plochy 12, 13, 14, 15

Objekty a situace na plochách 12, 13, 14, 15 byly dokumentovány pouze na řezech bagrovaných rýh inženýrských sítí. Také zde bylo konstatováno, že počet objektů zahloubených do kulturní vrstvy naprosto převažuje nad počtem objektů zahloubených do půdního typu. Na ploše 12 byly do půdního horizontu zahloubené objekty 12005 a 12032, na ploše 13 je to pouze objekt 13027 a v ploše 14 žádný. Půdní horizont v uvedených plochách představují vrstvy 12003, 13003 a 14003.

Do nejstarší kulturní vrstvy (12002, 13004, 14004, resp. 14018, 14025 a 14037) je zahloubena většina objektů na ploše 12 (12009, 12011, 12013, 12016, 12017, 12018, 12028, 12030, 12032, 12034), část na ploše 13 (13025, 13028) a mírná většina na ploše 14 (14015, 14016, 14017).

Ještě mladší jsou patrně objekty 13023, 13024, 13026 (plocha 13) a 14014, 14049 (plocha 14) zahloubené do mladší kulturní vrstvy (13009, 13015, 14005, 14020).   

Druhým, z metodického hlediska významným zjištění, bylo, že při začišťování a dokumentaci profilů se podařilo identifikovat minimum menších objektů a žádné sloupové, resp. kůlové jámy. Naprostou většinu objektů na plochách 12, 13, 14, 15 představovaly zásobní jámy (pravděpodobně obilnice). Dle tvaru můžeme zásobní jámy rozdělit do dvou základních skupin.

a) zásobní jámy s rovným, plochým dnem a s vertikálně orientovanými stěnami (přičemž stěny můžou mít různý tvar): 13026, 13027, 13027

b) zásobní jámy s konvexním dnem a podhloubenými stěnami (stěny mohou mít různý tvar), objekty mají maximální výduť někde v dolní třetině své hloubky: 12005, 12009, 12011, 12016, 12019, 12029, 12030, 12034,13023, 13024, 14014, 14016

Přechodným tvarem může být 12006, a snad i 14015. Z menších objektů zachycených na plochách 12, 13, 14, 15 (13025, 14017, 14049) nelze žádný přesněji interpretovat.

 

II.5. Rozbor terénní situace

 

Pavel Vařeka

 

Pro vyhodnocení zahloubených objektů (stratigrafická jednotka „výkop“) odkrytých a dokumentovaných při terénním výzkumu byl vypracován deskriptivní systém OBJEKT. Deskripce je zaměřena na postižení 3 základních formálních vlastností zahloubených objektů, které byly získány terénní dokumentací (popis na kartách stratigrafických jednotek zpracovaný databázově, digitalizované plány a řezy): 1) tvar v půdoryse, 2) základní velikostní parametry, 3) tvar v řezu,. Cílem deskripce bylo rozčlenit zahloubené objekty podle výše uvedených kritérií do základních skupin a vypracovat jejich typologii. Pro jednotlivé definované typy (varianty) byly následně na základě databáze vyhodnocovány další dílčí vlastnosti zahloubení objektů (např. detailní velikostní parametry, charakter výplně) a byla provedena kvantifikace těchto vlastností i zastoupení jednotlivých typů. Kromě detailního členění zahloubených objektů do typů (subtypů, variant, subvariant) bylo cílem analýzy objektů určení obecnějších kategorií zahloubených objektů (druhy objektů), které zahrnou několik typů s podobnými vlastnostmi.

Takto vyhodnocené a rozčleněné objekty se staly předmětem analýz formálních a prostorových vlastností v kombinaci s multivariantními analýzami nálezů z jejich výplní (artefaktů, ekofaktů), jejichž cílem bylo určení funkce výše stanovených kategorií objektů v minulé živé kultuře.

 

II.5.1. Deskriptivní systém

 

Typ

Objekty členíme do tří typů podle základní půdorysné charakteristiky:

A – výkopy v půdorysu pravidelné (půdorysná forma je přiřaditelná k základním geometrickým tvarům)

B – výkopy v půdorysu nepravidelné (půdorys nepravidelný, amorfní)

C – lineární výkopy (délka vícenásobně přesahuje šířku objektu, např. žlaby)

 

Subtyp

Subtypy určuje základní velikostní charakteristika:

a – malé objekty (v půdoryse – průměr, délka, šířka); < 0,8 m

b – středně velké objekty; 0,8 – 2 m

c – velké objekty; > 2 m

 

Varianta

Varianta je určena detailním tvarem v půdorysu (přiřazení ke geometrickým tvarům – typ A, přiřazení nepravidelným tvarům induktivním způsobem; jednotlivé varinty cf. typář).[1]

 

Např. u typů A:

1 – objekty kruhového půdorysu

2 – objekty oválného půdorysu

3 – objekty čtvercového půdorysu

4 – objekty obdélného půdorysu

5 – objekty kosočtverečného půdorysu

6 – objekty lichoběžného půdorysu

7 – objekty půlkruhového půdorysu

 

Subvarianty

Subvarianty stanovíme na základě tvaru objektu na řezu.

4a. Subvarinta 1

Subvarinta 1 charakterizuje základní tvarovou charakteristiku objektu na řezu.

Např. u Aa1:

Aa1.1 - objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a plochým dnem

Aa1.2 - objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a konkávním dnem

Aa1.3 - objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a šikmým dnem

Aa1.4 - objekty se šikmými stěnami a hrotitým dnem

Aa1.5 – objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a stupňovitým dnem

Aa1.6 – objekty se šikmými rovnoběžnými stěnami a konkávním dnem

4b. Subvarinata 2

Subvarinaty umožňují detailní členění podle dalších dílčích charakteristik stěn a dna objektů.

Např.:

Aa1.1.1 - objekty se svislými stěnami a plochým dnem

Aa1.1.2 - objekty s mírně šikmými stěnami a plochým dnem

Aa1.5.1: objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a pravidelně stupňovitým dnem (hlubší část umístěna symetricky ve středu objektu)

Aa1.5.2 - objekty se svislými či mírně šikmými stěnami a nepravidelně stupňovitým dnem (hlubší část umístěna excentricky při stěně)

 

Vymezení druhů jam

 

Na základě rozboru formálních vlastností byly zahloubené objekty a další situace (relikty nadzemních situací – otopná/výrobní zařízení, vrstvy) rozčleněny do základních druhů. Zahloubené objekty označeny symboly J1 – Jx, nadzemní otopná/výrobní zařízení P1 – Px a vrstvy V1 – Vx. V databázi jsou druhy situací označeny jednou číselnou řadou (1 – 17).

 

1. Kůlové/sloupové jamky a jámy (J1)

velikost v půdorysu < 0,8 m

2. Válcovité zásobní jámy (J2)

kruhový či oválný půdorys, svislé stěny, zpravidla ploché dno, hloubka větší než průměr

3. Zvonovité zásobní jámy (J3)

kruhový či oválný půdorys, hrdlo užší než rozšiřující se spodní část, podhloubené stěny, zpravidla ploché dno, výrazná hloubka (patří k nejhlubším objektům)

4. Pravidelné mělké sídlištní jámy střední velikosti (J4)

pravidelný půdorys (cca geometrický tvar), hloubka menší než velikost v půdorysu, velikost < 2 m

5. Pravidelné mělké velké sídlištní jámy (J5)

pravidelný půdorys (cca geometrický tvar), hloubka menší než velikost v půdorysu, velikost > 2 m

6. Nepravidelné mělké sídlištní jámy střední velikosti (J6)

nepravidelný půdorys, hloubka menší než velikost v půdorysu, velikost > 2 m

7. Nepravidelné mělké velké sídlištní jámy (J7)

nepravidelný půdorys, hloubka menší než velikost v půdorysu, velikost > 2 m

8. Lineární výkopy (J8)

délka výrazně větší než šířka, žlaby

9. Zahloubená výrobní zařízení (J9)

jámy s výrazně propálenými stěnami a dnem, stopy výr. odpadu ve výplni atd.

10. Relikty den otopných/výrobních zařízení (P1)

výrazně propálené plochy, dna ohnišť, pecí

11. Nadzemní pece (P2)

relikty pecí s dochovanými nadzemními stěnami

12. Vrstva 1 (V1)

kumulace artefaktů

13. Vrstva 2 (V2)

spáleništní destrukce (uhlíky, popel)

14. Vrstva 3 (V3)

zuhelnatělé dřevo

15. Jáma s vloženou keramickou nádobou (J10)

16. Přírodní deprese (J11)

deprese nad kumulací hlubokých, prosedajících zásobních jam

17. Pravidelné hluboké velké jámy (J12)

pravidelný půdorys (cca geometrický tvar), hloubka větší než velikost v půdorysu

 

II.5.2. Rozbor zahloubených objektů

 

Horizont 1

Do horizontu 1 řadíme 114 zahloubených objektů, 1 dno pece (ohniště ?) a 6 lokálních vrstev.

 

J1 – sloupové a kůlové jámy

(81 objektů)

Naprosto převažovaly objekty do průměru 0,8 m, pravděpodobně sloupové nebo kůlové jámy, kterých bylo zjištěno 81. Z nich většina měla kruhový půdorys (varianta Aa1; 55 x) a ploché dno (subvarianta Aa1.1; 41 z nich). Méně často zjišťujeme u těchto objektů konkávní dno (Aa1.2; 11x), ojediněle pak dno šikmé (Aa1.3; 2x) či stupňovité (Aa1.5; 1x). Celkem 21 objektů do průměru 0,8 m bylo oválného půdorysu. Opět převažovaly jámy s plochým dnem (Aa2.1; 14x) a dále byly zastoupeny objekty s konkávním (Aa2.2; 3x) a šikmým dnem (Aa2.3; 2x). Pět jamek se projevovalo pouze v půdoryse a na řezu nebyly patrné (Aa1.0; Aa2.0). Jediná jamka měla půlkruhový půdorys a šikmé dno (Aa7.3).

            Rozměry horní hrany sloupových/kůlových jam (průměr u kruhových či max. délka u oválných) činily 0,2 – 0,8 m (ve většině případů byly < 0,5 m) a hloubka kolísala mezi 0,05 – 0,5 m. Výplň tvořila prachová hlína mírně odlišného odstínu a konzistence než vrstva, do které byly zapuštěny. Z příměsí se kromě uhlíků a mazanice setkáváme v některých případech s kameny, které zřejmě sloužily k zajištění sloupů.

 

J2 – válcové jámy

(5 objektů)

Celkem 5 jam řadíme k hlubším válcovým objektům. Tři z nich byly kruhového půdorysu (Ab1.1.2, Ab1.6.1, Ab1.6.2) a dvě oválného půdorysu (Ab2.1.2).

Průměr horní hrany jam kruhového půdorysu se lišil minimálně; dosahoval 0,8 – 0,88 m. Ve dvou případech jámy nedosahovaly 0,5 m (0,44 – 0,46 m; 8165, 8244) a v jednom případě dosahovaly téměř 1 m (0,94 m; 7128). Jáma 7128 měla svislé stěny a ploché dno a její výplň tvořily 2 vrstvy (prachová hlína s příměsí písku v horní části a prachová hlína s výraznou příměsí popela a velkých kamenů v dolní části). Jáma 8165 měla nepravidelné, částečně šikmé a částečně ploché dno a jáma 8244 měla v dolní části mírně se rozevírající stěny a mírně konkávní dno. Výplň jámy 8165 tvořily také 2 vrstvy (prachová hlína s výraznou příměsí mazanicového prachu v horní části a prachová hlína s kameny a mazanicí v dolní části). Výplň jámy 8244 byla jednovrstevná a tvořila ji prachová hlína s příměsí kamenů a mazanice.

Jámy oválného půdorysu měly charakteristický pravidelný válcovitý tvar o velikosti horní hrany. Jáma 8179 byla větší (1,84 x 1,58, hloubka 1,25 m) a jáma dosahovala menší velikosti v půdorysu, ovšem hloubka byla srovnatelná (1,5 x 1,2, hloubka  1,16 m). Jednovrstevné výplně tvořila u jámy 8179 ojedinělá písčitá hlína a u jámy 8245 prachová hlína.

 

J3 – zvonovité jámy

(3 objekty)

Ke zvonovitým objektům s dolů se rozšiřujícími stěnami řadíme v horizontu 1 celkem 3 jámy. Dvě z nich nebyly z časových důvodu odkryty celé a nelze je tudíž typologicky klasifikovat. Jediná celá prozkoumaná jáma měla asymetrické rozšíření stěn v dolní části a mírně konkávní dno (Ab1.5.4).

            Velikost horní hrany bylo možno určit jen u jedné z částečně prozkoumaných jam (8137), u které činilo 1,4 x 0,6 m. Dosažená hloubka byla téměř 1 m. Hrdlo jámy vyplňovala prachová hlína a spodní část vyplňoval zahliněný písek. Průměr okraje jámy 8282 činil 0,97 x 0,89 m a její hloubka dosahovala 0,81 m. Řadí se tak mělčím zvonovitým jámám. Výplň tvořily 3 vrstvy: zahliněný písek s vysokým podílem mazanicového prachu (až 30 %) v horní části (hrdlo), prachová hlína a opět zahliněný písek vyplňující spodní část.

 

J4 – středně velké mělké pravidelné jámy

(15 objektů)

Celkem 15 objektů představuje mělké pravidelné jámy střední velikosti. Dvě jámy kruhového půdorysu měly šikmé stěny a ploché dno (Ab1.3). Obdobné jámy s plochým dnem měly také oválný půdorys (Ab2.3; 7x) a v jednotlivých případech stupňovité (Ab2.4), šikmé (Ab2.6) a konkávní dno (Ab2.7). Velikost jam se pohybovala (průměr nebo délka) od 0,8 do 1,3 m a hloubka od 0,1 do 0,56 m (převážně nepřesahovala 0,2 m). Výplň tvořila prachová hlína s příměsí mazanice, uhlíků a kamenů.

 

J5 – velké mělké pravidelné jámy

(2 objekty)

Do této kategorie spadá 1 rozsáhlá jáma obdélného půdorysu 8188 se šikmým dnem o velikosti 2,34 x 0,82 m hloubce 0,2 m (Ac4.2) a jáma kosočtverečného půdorysu 8321 o velikosti 2,3 – 2,8 x 2,4 – 2,7 m a hloubce 0,4 m (Ac5.1). Jámy vyplňovala prachová hlína.

 

J6 – středně velké mělké nepravidelné jámy

(4 objekty)

Tyto mělké zahloubené objekty měly různé půdorysné tvary: osmičkovitý (Bb1.1), čtyřlistovitý (Bb2.2), nepravidelně oválný (Bb3.1) a kruhový s výčnělkem (Bb4.1). Stěny byly ve všech případech mírně šikmé a dno ploché. Maximální délka činila 1,2 – 1,98 m a hloubka dosahovala 0,13 – 0,38 m. Výplň jako v předchozích případech tvořila prachová hlína.

           

J8 – lineární objekty

(3 objekty)

Ve 3 případech byly zaznamenány žlabovité lineární objekty, a to jak rovné (Ca1.1; 2x), tak i obloukovité (Ca2.1; 1x), které zřejmě vymezovaly jednu stavbu. Žlab 8138 o velikosti 6,2 x 0,6  a hloubce 0,14 m byl orientován od západu k východu (relikt jižní stěny stavby ?) a žlab 8175 o velikosti 3,2 x 0,7 a hloubce 0,1 m od severozápadu k jihovýchodu (relikt východní stěny stavby ?).

 

J10 – nádoba uložená ve výkopu

(1 objekt)

V jámě kruhového půdorysu o průměru 0,45 m a hloubce 0,1 m bylo zapuštěno dno keramické nádoby, zřejmě zásobnice.

 

P1 – relikty den otopných/výrobních  zařízení

(1 objekt)

 

V jediném případě se podařilo odkrýt propálenou mazanicovou vrstvu (8186) nepravidelně oválného půdorysu, která zřejmě představuje relikt otopného nebo výrobního zařízení (dno pece ?).

 

V1 – vrstvy (zejm. kumulace artefaktů, kamenů)

Na dvou místech byly zachyceny prostorově nepříliš rozsáhlé lokální vrstvy. Vrstva 82008 obsahovala větší množství kamenů a keramiky a vrstva 8208 pak především kumulaci fragmentů keramiky.

 

V2 – spáleništní vrstvy, destrukce

Ve čtyřech případech se podařilo zachytit vrstvy tvořené zejména vypálenou mazanicí a uhlíky, které indikují zřejmě spáleništní destrukce nadzemních staveb. Vrstvy 8203, 8205 a 8206 představují pouze lokální kumulace mazanice a vrstva 8192 tvoří rozsáhlý pás o délce 7 m a šířce 1,5 m orientovaný od východu k západu. Zřejmě se jedná o požárovou destrukci severní stěny stavby obdélného půdorysu na východním okraji jádra sídliště v horizontu 1.

 

Horizont 2

Do horizontu 1 řadíme 139 zahloubených objektů, 5 reliktů nadzemních pecí a 9 lokálních vrstev.

 

J1 – sloupové a kůlové jámy

(104 objektů)

Také v horizontu 2 byly nejpočetnější sloupové/kůlové jamky do průměru 0,8 m. Kromě 13 neurčitelných reliktů jamek (při odkryvu odlišena jen špatně čitelná výplň; 7 kruhového a 6 oválného půdorysu) se setkáváme s celou škálou typů. Mírně nadpoloviční většina jamek byla kruhového půdorysu (Aa1, 62 x), z nichž se převážně jednalo o jamky se svislými či šikmými stěnami a plochým dnem (Aa1.1, 35x). Dále se objevují jamky s konkávním dnem (Aa1.2, 15x), se šikmým dnem (Aa1.3, 3x), stupňovitým dnem (Aa1.5, 1x) a šikmé jamky (Aa1.6, 1x). Také u jamek oválného půdorysu (Aa2, 41x) převažoval tvar se šikmými či svislými stěnami a plochým dnem (Aa1.1, 22x). Následují jamky s konkávním dnem (Aa2.2, 11x), objevují se jamky se stupňovitým dnem (Aa2.5, 2x) a v jednom případem se setkáváme s jamkou s nepravidelně osmičkovitým půdorysem (Ba1.1).

            Velikost sloupových/kůlových jam se v půdorysu pohybuje mezi 0,1 – 0,74, nejčastěji však dosahuje hodnot mezi 0,2 – 0,6 m. Hloubky činí 0,06 – 0,63 m s nejčastějšími hodnotami v rozmezí 0,1 – 0,3 m.

           

J2 – válcové jámy

(10 objektů)

Válcové jámy můžeme rozdělit do 2 skupin. První zahrnuje menší objekty, jejichž průměr a hloubka se pohybuje kolem 1 m (1017, 7019, 7144, 8153). Do druhé skupiny náleží rozsáhlejší objekty s rozměry horní hrany převyšující 1 m (max. 1,6 m; 7037, 7071, 7077, 7089, 7182, 7186). Hloubka dosahuje jak hodnot menších než 1 m, tak i hodnot přesahujích 1 m (max. 1,69 m). Pouze 2 objekty byly kruhového půdorysu, ostatní měly půdorys oválný.

            K objektům kruhového půdorysu náleží typ Ab1.1.2 s mírně šikmými stěnami a plochým dnem (7017; průměr 0,1 m, hloubka 0,73 m) a typ Ab1.6.1 s asymetricky podhloubenými stěnami (8153; průměr 0,9 m, hloubka 0,96 m). Objekt 7017 vyplňovala homogenní vrstva prachové hlíny a výplň objektu 8153 tvořil odshora hlinitý písek, písčitá hlína a prachová hlína s minimem příměsí.

            Většina válcových jam byla oválného půdorysu. Celkem 3 jámy měly mírně šikmé – svislé stěny a ploché dno (typ Ab2.1.1; 7019, 7037, 7144). Objekt 7019 vyplňovala homogenní prachová hlína. Výplň objektu 7037 tvořila v horní části prachová hlína a na dno nasedala tenká vrstva mazanicové drtě, prachové hlíny a popela. Objekt 7089 s téměř svislými stěnami měl dno šikmé (Ab2.1.3, výplň v horní části tvořena podložním pískem a ve spodní části prachovou hlínou). Objekty 7071 a 7077 řadíme k typu Ab2.8.1 s kónickými stěnami a mírně konvexním dnem. V obou případech tvořily výplň 3 vrstvy (7071 – odshora prachová hlína, popel + prachová hlína, prachová hlína; 7077 – prachová hlína s množstvím kamenů, písek a prachová hlína). Poslední 2 objekty (7182, 7186) náleží typu Ab2.9.1 s asymetricky podhloubenými stěnami. Výplně těchto válcových jam byla homogenní tvořená prachovou hlínou.

 

J3 – zvonovité jámy

(7 objektů)

Také zvonovité jámy můžeme rozčlenit do 2 skupin: jednak na objekty s hloubkou kol. 1 m (7006, 7130, 7135, 9037) a dále na objekty, jejichž hloubka výrazně přesahuje 1 m (7050, 7065, 7091), které však vzhledem k limitovanému času na odkryv dílčích ploch (zpravidla 2 týdny) nebylo možno odkrýt až na dno.

            Celkem 3 zvonovité jámy měly hrdla kruhového půdorysu (7006, 7050). Objekt 7006 řadíme je k typu Ab1.5.8 s mírně nálevkovitým hrdlem, symetricky rozšířenou spodní částí a plochým dnem. Objekt 7050 byl odkryt jen částečně a proto jej nelze přesněji typologicky zařadit (Ab1.5.0). Objekt 7006 vyplňovala v horní části vrstva prachové hlíny s množstvím mazanice, uhlíků a kamenů, vrstva prachové hlíny a ve spodní části hlína s množstvím popela. Čtyři objekty měly oválný půdorys. Objekt 7091 nebyl odkryt celý (Ab2.5.0) a další nedobraný objekt 7065 řadíme podle složitě formovaného hrdla k typu Ab2.5.6. Objekt 7130 náleží typu Ab2.5.9 s kónickým hrdlem, pravidelně podhloubenými stěnami a plochým dnem  (výplň v hrdle tvořená prachovou hlínou a ve spodní části hlínou s pepelem) a objekty 7135 a 9037 typu Ab2.5.10 (nálevkovité hrdlo, pravidelné stěny a ploché dno). Objekt 7135 vyplňovala v horní části prachová hlína a vrstva velkých kamenů, ve spodní části prachová hlína s popelem (až 50 % podíl). Ve výplni objektu 9037 byly rozeznány 2 vrstvy – prachová hlína v horní části a písčitá prachová hlína v části spodní.

 

J4 – středně velké mělké pravidelné jámy

(11 objektů)

Ke středně velkým mělkým jámám pravidelného půdorysu řadíme objekty oválného půdorysu s konkávním dnem (Ab2.2, 3x), objekty s plochým dnem (Ab2.3.1, 4x), asymetricky stupňovitým dnem (Ab2.4.2, 1x), šikmým mírně konkávním dnem (Ab2.6.2, 2x) a s rovným konvexním dnem (Ab2.7.1, 1x). Jediný objekt byl půlkruhového půdorysu se šikmými stěnami a plochým dnem (Ab7.1.2). Velikost objektů se pohybovala mezi 0,8 x 0,7 m až 1,26 x 0,97 m a hloubka činila 0,17 – 0,52 m.

 

J5 – velké mělké pravidelné jámy

(1 objekt)

Do této kategorie řadíme jediný objekt (9015). Jedná se o podlouhlou oválnou jámu s konkávním dnem (Ac2.2.1) o velikosti 3,1 x 1,28 o hloubce 0,2 m.

 

J6 – středně velké mělké nepravidelné jámy

(2 objekty)

Dvě jámy (8172, 9102) měly nepravidelný půdorys (Bb4.1.1, Bb5.1.1). Jejich velikost činila v 0,8 x 084 m (hloubka 0,19 m, 8172) a 1,4 x 0,76 (hloubka 0,76 m, 9102).

 

J8 – lineární objekty

(1 objekt)

Přímý žlabovitý objekt řadíme typu Ca1.1.1 (10043).

 

J9 – zahloubené výrobní zařízení

(1 objekt)

Do této kategorie řadíme jediný objekt 8229 (sonda 65). Rozměry hrany objektu činí 2,2 x 1,0 m a hloubka dosahovala 1,25 m. Stěny byly převážně přímé a svislé, opatřené mazanicovým výmazem s příměsí písku a valounků (8281), který nesl ve spodní části výrazné stopy žáru. Dno pece tvořilo propálené písečné podloží pokryté spečenými nánosy hnědošedé až šedobílé barvy.        

 

P1 – relikty den otopných/výrobních  zařízení

(2 objekty)

Ve 3 případech se dochovaly propálené mazanicové krusty indikující dna neznámých otopných nebo výrobních zařízení (7099, 7105, 8186 – s mírně zahloubeným dnem).

 

P2 – relikty nadzemních pecí s dochovaným pláštěm

(3 objekty)

Ve třech případech se podařilo najít unikátní relikty nadzemních hliněných pecí.

Pec 8900 (sonda 64) byla oválného půdorysu o velikosti 2,2 m x 2 m (vnitřní prostor 1,6 m x 1,5 m) s torzy stěn o síle 0,2 – 0,3 m. Dno konkávního tvaru o hloubce 0,3 m bylo tvrdě vypálené doběla. Vnitřní prostor pece vyplňovala destrukce stěn a klenby.

Pec 8322 (sonda 89) měla též oválný půdorys  o velikosti 2,1 x 1,75 m (vnitřní prostor 1,2 x 1,5 m). Tloušťka stěn dosahovala 0,2 – 0,3 m a konkávní dno tvrdě propálené do šedobílé barvy se zahlubovalo 0,6 m (dochovaly se celkem 3 úrovně dna). Pec zaplnila destrukce stěn a klenby.      

Pec 9011 taktéž měla taktéž oválný půdorys o velikosti 1,9 x 1,6 m (vnitřní prostor 1,1 x 1,4 m). Dno pece bylo hladké a překrývala jej mazanicová destrukce ze  stěn a klenby pece.

 

V1 – vrstvy (zejm. kumulace artefaktů, kamenů)

(4x)

Ve 4 případech se podařilo odkrýt lokální vrstvy tvořené kumulací především kamínků – kamenů, zlomků keramiky a kostí (7066, 7113, 9012, 9059).

 

V2 – spáleništní vrstvy, destrukce

(5x)

V 5 případech se dochovaly vrstvy vypálené mazanice, mazanicového prachu a uhlíků, které indikují zřejmě relikty nadzemních staveb, které zanikly požárem (7067, 7116, 7117, 7123, 9027).

 

Zuhelnatělý trám

(1x)

Jediný nález reprezentuje zuhelnatělý trám (7114).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Problematika nadzemních staveb

            Terénní výzkum poskytnul množství reliktů nadzemních konstrukcí, především kůlových/sloupových jam, méně často základových žlabů, které indikují nadzemní konstrukce. V naprosté většině případů se nepodařilo spolehlivě prokázat půdorysy zaniklých staveb. Výjimku představují relikty 2 staveb v horizontu 1.

            Stavbu A vymezuje na severní straně pás vypálené mazanice, který překryl 2 sloupové jámy. Kumulace mazanice zřejmě dokládá požárový zánik nadzemní stavby. Na jižní a východní

 


 


[1] Při přiřazování k jednotlivým geometrickým tvarům počítáme s určitou tvarovou a velikostní tolerancí (do 0,2 m).