Struktura sídlištního areálu. Analýza formálních a prostorových vlastností artefaktů a ekofaktů

Koncepce a metoda

Pavel Vařeka – Ladislav Šmejda

Soubory dat a jejich struktura

Výzkumný projekt si jako hlavní cíl stanovil poznání vnitřní struktury sídliště, a to ve 3 úrovních: 1) na úrovni sídelního areálu (rekonstrukce původního reliéfu, identifikace sídlištního jádra, vymezení okrajových a vnějších zón a stanovení jejich funkce), 2) na úrovni sídlištního jádra (vymezení sídlištních jednotek - usedlostí, obytných, skladovacích, výrobních, komunikačních, odpadních a dalších areálů), 3) v mikroúrovni jednotlivých sídlištních jednotek (vnitřní uspořádání staveb, členění skladovacích, výrobních a dalších identifikovaných mikroareálů). Vzhledem ke stratigrafii situací zachovaných v nadložních souvrstvích bylo možné navíc sídlištní strukturu zkoumat v odlišných horizontech (cf. níže). Základní koncepcí výzkumu je studium prostorové distribuce artefaktů, ekofaktů a jejich vlastností, které mohou odrážet místa určité lidské aktivity.

V první etapě výzkumu byla provedena deskripce formálních vlastností všech druhů artefaktů a ekofaktů (či jejich reprezentativních vzorků) a výsledná data byla vložena do databází. Databáze obsahují alfabetické, numerické či alfanumerické deskriptory jednotlivých vlastností objektů, kterými jsou artefakty a ekofakty (v řadě případů byly využity formalizované deskriptivní systémy).

Přehled databází

První dvě databáze „objekty“ a „vrstvy“ představují základní filtr pro analýzu všech dalších dat. Umožňují propojení artefaktů a ekofaktů s terénními situacemi a jejich zobrazení v GIS.

Objekty

Zjednodušená databáze zahloubených objektů a dalších terénních situací (lokální vrstvy, nadzemní pece), základní entitou je „objekt“ odkrytý a dokumentovaný při terénním výzkumu (číslo odpovídá označení příslušného objektu zobrazenému v GIS). Deskriptory jsou vrstvy ve výplni objektu, druh a typ objektu (odpovídá základnímu typologickému členění), stratigrafické zařazení do horizontu, datování na základě keramických nálezů a údaj, zda zasahoval objekt do sprašového podloží (zda by se dochoval po skrývce). Podrobnější databáze obsahující např. metrické vlastnosti objektů a přesnou charakteristiku výplní (vychází z databáze terénních záznamů) nebyla v této fázi výzkumu připojena.

Vrstvy

Další entitou nezbytnou pro vyhodnocení dat jsou vrstvy zjištěné na celé zkoumané ploše (nebo její velké části). Prostorové vyhodnocení umožňují sondy 5 x 5 m členěné v prostoru jádra sídliště na sektory 1 x 1 m. Tabulka propojuje horizontální (sondy) a vertikální evidenci (vrstvy) a přiřazuje je horizontům (vrstva 1, 2a, 2b).

Keramika - obecná deskripce

Objekt představuje fragment keramiky označený v rámci stratigrafické jednotky nezaměnitelným číselným znakem (u plošných vrstev navíc prostorově vymezený sondou – sektorem), u kterého jsou popisovány metrické a další vlastnosti určitelné na každém zlomku keramiky (numerické a alfanumerické deskriptory)

Keramika – typologie

Databáze určená druhé etapě zpracování keramiky; formalizovaná deskripce dalších vlastností keramiky, které můžeme sledovat na tzv. „typických“ zlomcích (celé nádoby – větší zlomky, které umožňují studovat morfologii, fragementy okrajů, den, uch, zdobených zlomků); objektem je fragment keramiky označený v rámci stratigrafické jednotky nezaměnitelným číselným znakem, který umožňuje propojení typologických vlastností (evidovány v této databázi) a metrický a dalších vlastností (evidovaných v databázi „keramika – obecná typologie“); zlomky z jedné nádoby uvedeny v jednom záznamu (evidence počtu zlomků z  nádoby)

Mazanice – základní deskripce

Objektem je fragment mazanice; deskriptory popisují zejm. metrické vlastnosti.

Bronzy - deskripce nálezů

Objektem je bronzový artefakt (zlomky stejného předmětu uvedeny v jednom záznamu).

Bronzy - analýza složení

Objektem je jeden vzorek materiálu, popsaný procentuálním zastoupením jednotlivých chemických prvků a jejich zhodnocením. 38 předmětů bylo vzorkováno 1x, 1 předmět (amorfní hrudka/zlomky) má 2 vzorky.

Kamenné artefakty

Objektem je jeden předmět; je určen druh artefaktu, surovina a datování.

Kostěné artefakty

Objektem je kostěný artefakt, zařazený do určité kategorie.

Archeozoologie – osteologie

Objektem je jedinec, identifikovaný v souboru kostí. Deskripce zahrnuje počet kostí z jednoho jedince, jeho taxonomické určení, věk, pohlaví a další pozorování.

Archeozoologie – osteologie (plavení)

Objektem je jeden vzorek zeminy odebraný v terénu a proplavený, určení a případné poznámky jsou shrnuty do jednoho textového pole.

Archeozoologie – malakologie

Objektem je jeden vzorek zeminy odebraný v terénu a proplavený, zjištěným druhům měkkýšů jsou připisovány počty určených kusů.

Archeobotanika – makrozbytky (plavení)

Objektem je jeden vzorek zeminy odebraný v terénu a proplavený, zjištěným druhům rostlin jsou připisovány počty určených makrozbytků.

Archeobotanika – uhlíky (plavení)

Objektem je vzorek uhlíků získaný proplavením odebraného vzorku zeminy, zjištěným druhům dřevin jsou připisovány počty určených uhlíků.

Archeobotanika – uhlíky (exkavace)

Objektem je vzorek uhlíků odebraný z kontextu přímo v terénu, zjištěným druhům dřevin jsou připisovány počty určených uhlíků.

Dalším krokem bylo vytvoření společné relační databázi a její propojení s GIS, které by umožnilo realizaci prostorových analýz dat a zobrazování zjištěných archeologických struktur. Celkový digitální (vektorový) plán lokality (prostředí SW Microstation) s celkem 63 vrstvami různých druhů informací (např. jednotlivé stratigrafické úrovně, objekty před vybráním, po vybrání, nivelety, řezy atd.) dat byl po zjednodušení převeden do systému GIS. Pro další práci prostředí GIS byly využity 3 vrstvy: a) základní síť sond 5 x 5 m s nezaměnitelnými atributy na celé zkoumané ploše (1 řada čísel 1 - 277), b) síť 1 x 1 m (sektory) označované v terénní dokumentaci v rámci sond od 1 do 25 (řazeny z leva doprava, odshora dolů; tyto jednotky byly přiřazeny numerickým kódem příslušným sondám 5 x 5 m); c) prostorové umístění objektů všech horizontů.

Datový model (L. Šmejda)

Data shromážděná v elektronické podobě v rámci projektu Hostivař jsou v zásadě dvojího druhu. Prvním typem dat jsou alfanumerické či numerické záznamy uložené v relační databázi, druhým typem jsou dvourozměrné prostorové objekty, odpovídající základním evidenčním jednotkám terénního výzkumu (tj. archeologickým objektům a čtvercům, na které byla rozdělena plocha výzkumu). Tento model zajišťuje evidenci shromážděných souborů dat, umožňuje jejich matematické či statistické vyhodnocení a automatizované vynesení do plánu lokality.

Přístup navržený již během terénního výzkumu a z velké části realizovaný v grantovém projektu tak dovoluje velmi komplexní studium vztahů mezi formálními a prostorovými vlastnostmi pramenů. Během relativně krátké doby tak vznikla jedna z nejrozsáhlejších datových bází v naší archeologii. Lze konstatovat, že počet možných vztahů pouze mezi základními deskriptory (tedy počet možných korelací, které je možno bezprostředně studovat) představuje zhruba šestimístné číslo, počet možných komplikovanějších vztahů mezi deskriptory se jen obtížně vyčíslitelný. Přestože velká část těchto vztahů netvoří smysluplné struktury (pravidelnosti), interpretovatelné v současných paradigmatech archeologie či příbuzných oborů, podstatné vyčerpání informačního potenciálu získaných dat nepochybně představuje ještě dlouhodobý proces detailního výzkumu.

Relační databáze

Základní struktura databáze, zpracované v programu Microsoft Access XP (2002), se podřizuje potřebám mezioborového výzkumu lokality. Zahrnuje tak nejdůležitější část terénní evidence, na kterou je možno připojovat externě zpracovávané soubory dat různých specialistů. Zásadou přitom zůstává, že veškerá data jsou archivována v neredukované podobě, aby nedocházelo ke ztrátám informací. Zjednodušené matice, vhodné pro další zpracování, jsou získávány formou dotazů a exportovány do konkrétních zpracovatelských aplikací..

Všechny ostatní tabulky databáze představují různé expertní posudky, určující a popisující movité prameny, shromážděné během terénního výzkumu (přehled o struktuře celé databáze podává tabulka 1 a příloha). Tyto tabulky byly importovány z databází konkrétních zpracovatelů a transformovány do jednotného datového modelu. Všechny mají v podstatě podobu matice, obsahující v řádcích základní entity dané kategorie pramenů a ve sloupcích identifikátory a deskriptory entit. Je ovšem nutno zdůraznit, že typ základních entit se pro různé kategorie pramenů poněkud liší.

Tab. 1: Struktura relační databáze, velikosti tabulek a úplnost jejich dat (velikost zpracovaného vzorku k lednu 2003); tabulky navržené, ale zatím nerealizované jsou odlišeny kurzívou.

Databáze ke stažení (.mdb - .zip)

Ačkoliv entity různých tabulek nejsou stejného druhu a nelze je tedy bezprostředně porovnávat, byly soubory dat ponechány v jejich původní či jen technicky upravené podobě. Jakákoliv generalizace v podobě shlukování dat do nejmenší společné entity (vrstva v objektu,  vrstva jednoho horizontu v jednom čtverci) by totiž vedla k nežádoucí redukci informací. Tímto způsobem je zachována možnost revize, dotazování a vyhodnocení dat na úrovni maximální podrobnosti pro každou kategorii pramenů.

Některé typy úloh, jako je vynášení dat do plánu v prostředí GIS a různé druhy multivariačních analýz ovšem nezbytně vyžadují sloučení dat do entit, vydělených během terénního výzkumu. Tato možnost je zajištěna relačním provázáním tabulek databáze, takže každý záznam každé tabulky je možno pomocí dotazů připojit ke správné prostorové jednotce. Z tohoto důvodu každá expertní tabulka (kromě tabulky Bronzy – analýzy složení, která je ovšem relačně podřízena tabulce Bronzy – deskripce nálezů, viz příloha) obsahuje pole Vrstva (číslo vrstvy v objektu nebo ve čtverci určitého horizontu), dále pole 5x5, obsahující v odpovídajících případech číslo čtverce velikosti 5 x 5 m a pole 1x1, obsahující případně číslo čtverce velikosti 1 x 1 m.

Popsaná struktura databáze umožňuje samozřejmě vypracování běžných statistických charakteristik jednotlivých souborů, kromě toho však do budoucna dovoluje řešit specifické otázky, vyžadující integraci více oborů a složitější metody zpracování dat a jejich prostorových vztahů. To je patrně největším přínosem takto pojaté univerzální databáze, lišící se podstatně od doposud běžného přístupu v podobě vyhodnocování izolovaných souborů dat jednotlivých specializací.

Použitý datový model byl navržen tak, aby snadnou transformací dat pomocí dotazů poskytoval soubory vhodné pro následující metody (pouze výběr nejužívanějších):

q       základní statistika (deskriptivní statistika, korelace, vícecestné tabulky)

q       vizualizace dat a jejich závislostí pomocí grafů

q       regresní metody

q       shluková analýza, korespondenční a faktorová analýza (vektorová syntéza)

q       analýza rozptylu

q       testování hypotéz

Geografický informační systém

Tato část datového modelu zajišťuje vizualizaci shromážděných dat v ploše výzkumu a jejich prostorovou analýzu. Už během terénního výzkumu bylo rozhodnuto, že základní entity prostorového vyhodnocení dat budou odpovídat entitám evidence nálezů a vzorků, tj. archeologickým objektům a čtvercům o velikosti 5 x 5, případně 1 x 1 m..

Terénní kresebná dokumentace byla kompletně digitalizována ve vektorové formě; tři základní plánové vrstvy určené pro spojení s relační databází byly posléze exportovány do formátu ESRI shapefile (zajistila Archaia Brno). Přehled použitých vektorových plánů podává tabulka 2.

Každá z plánových vrstev je propojena s atributovou tabulkou, obsahující jedinečný číselný identifikátor pro každý grafický objekt. Pomocí tohoto identifikátoru se k jednotlivým prvkům plánu (objektům, čtvercům) připojují libovolná data z relační databáze. Pro GIS vrstvu Objekty je takovým identifikátorem číslo archeologického objektu, obsažené i v relační databázi v tabulce Objekty. Pro GIS vrstvu Síť 5x5 je takovým identifikátorem analogicky číslo čtverce (sondy), evidované rovněž v databázové tabulce Vrstvy. Poněkud složitější je jednoznačné odkazování na prvky vrstvy Síť 1x1, neboť tyto metrové sektory nemají v terénní evidenci plynulou řadu čísel. Jejich číslování začíná v každé sondě (čtverci 5 x 5 m) od 1 v JZ rohu po 25 v SV rohu. Jejich číslování v GIS proto kombinuje čísla sond i sektorů a to tak, že číslo čtverce 1 x 1 m tvoří vždy poslední dvě místa ve výsledném výrazu a číslo čtverce 5 x 5 m tvoří vždy jeho první dvě až tři místa. Kupříkladu pro sondu 77 a sektor 3 je tedy možné automaticky generovat výraz 7703, pro sondu 234 a sektor 15 je to výraz 23415. Tímto způsobem je zajištěno jednoznačné odkazování všech záznamů relační databáze na patřičný grafický prvek digitálního plánu.

Tabulka 2: přehled základních vrstev geografického informačního systému.

Geografický informační systém poskytuje rozsáhlé možnosti vizualizace dat v ploše pomocí symbolů různých tvarů a barevných škál. Kromě toho má většina počítačových aplikací tohoto typu implementovány nástroje pro další matematické a statistické procedury s daty rozloženými v prostoru, což z nich vytváří zcela unikátní výzkumný nástroj. Námi použité plánové vrstvy jsou primárně definovány jako plochy, takže hodnoty dat k nim připojených se zobrazují jako plochy různých barev odpovídající rozsahem buď hornímu obvodu archeologických objektů, nebo ploše čtverců, do nichž byla celá plocha výzkumu rozdělena. V případě potřeby je však možné data zobrazovat pomocí linií, uzavírajících dané plochy, které ovšem zůstávají nevyplněné, nebo pomocí bodů, ležících uprostřed daných ploch (tzv. centroidy polygonů).

Stávající sytém byl vytvořen primárně pro následující úlohy prostorového vyhodnocení:

q       tvorba distribučních plánů pro jednotlivé deskriptory (takto byla vytvořena většina plánů, obsažených ve zprávách jednotlivých řešitelů tohoto projektu)

q       prostorová korelace dvou proměnných

q       prostorové filtry, analýza prostorového trendu

q       analýza hlavních komponent

q       tvorba digitálních elevačních modelů (DEM)

Problematika stratigrafie a chronologie lokality (P. Vařeka)

Stratigrafie

            Sídliště v Praze – Hostivaře představuje první lokalitu u nás, kde bylo na velké ploše zkoumáno pravěké souvrství dochované v nadloží (mocnost cca 0,5 m). Teprve vlastní odkryv umožnil testování odkryvu po přirozených nebo mechanických vrstvách, způsob identifikace výplní zahloubených objektů, které se jen nepatrně odlišovaly od vrstvy, do které byly zapuštěny (zpravidla jen texturou výplně, příp. barevným odstínem). Archeologové, kteří vedli okryv, měli bohaté zkušenosti z terénních výzkumů složitých souvrství středověkých lokalit. Ovšem tato souvrství, zejména z vrcholného a pozdního středověku, jsou obvykle tvořena výrazně heterogenními vrstvami (např. stavebními destrukcemi, úpravami povrchu, dlažbami, planýrkami atd.; typická je značná „barevnost“) a jejich identifikace je snazší než rozbor souvrství na sledované lokalitě, kde téměř všechny vrstvy tvoří prachová hlína různých odstínů šedé či šedohnědé barvy. Jen ojediněle se setkáváme s podložním pískem, který může tvořit hlavní složku vrstev některých výplní (zejm. větší zásobní jámy) či tvořit příměs. Stejně výjimečně se setkáváme s většími kameny a valouny, jejichž kumulace ve vrstvách zřejmě téměř vždy představuje výsledek záměrné lidské aktivity. Pro identifikace vrstev je významná dále příměs popela, uhlíků a mazanice. Řada menších objektů byla rozpoznána díky poloze nálezů (např. nález většího zlomku keramiky či delší kosti ve vertikální poloze indikující výplň objektu).

            Při výzkumu sídliště v Praze – Hostivaři byly využity dva druhy stratigrafických pozorování – stratigrafie zahloubených objektů (a jejich výplní) a vrstev uložených na celé ploše.

Objekty byly rozpoznány ve dvou základních úrovních. Do staršího horizontu (horizont 1) se řadí objekty rozpoznané v úrovni tzv. půdního typu (obr. 2). Do mladšího horizontu náleží objekty, které byly zjištěny v souvrství nasedajícím na půdní typ (horizont 2; obr. 3). V této klasifikaci je však třeba předpokládat některá chybná zařazení objektů. Mezi objekty zachycenými v úrovni půdního typu se mohou nacházet jámy náležející do mladšího horizontu, avšak rozpoznané až ve spodní úrovni. Objekty zjištěné v horizontu 2 je zřejmě možno rozdělit do dílčích úrovní, které však nebyly v terénu rozpoznány (úrovně povrchu jednotlivých fází osídlení; některé např. indikují dna keramických nádob spočívajících např. na podlaze zaniklé stavby).

            Souvrství členíme při zpracování do 3 horizontů (vrstvy 1, 2a, 2b), které jsou interpretací terénních zjištění (v jižní části lokality, kde výzkum začínal  - plochy 7 a 8 - a kde jsme se teprve učili metody odkryvu této složité situace a testovali různé způsoby rozpoznávání přirozených stratigrafických jednotek v „šedé škále“ odstínů vrstev byly rozpoznány pouze 3 vrstvy, zatímco na plochách 9 – 11 se podařilo rozeznat již 4 přirozené vrstvy).

Horizont 1 (vrstva 1) představuje vrchní část půdního typu, která obsahuje menší množství nálezů (1.700 ks keramiky). Horizont 2 reprezentovaný vrstvou 2a nasedá na půdní typ a představuje spodní část souvrství s největším množstvím nálezů (85.000 zlomků keramiky). Vrstva 2b náležející horizontu 2b zahrnuje stratigrafické jednotky vrchní části souvrství, které obsahuje též část podorničí narušeného orbou a skrývkou (obsahuje 31.000 ks keramiky). Zařazení dílčích vrstev do horizontů ukazuje tabulka.

            Problémem samozřejmě je přiřazení objektů ze dvou horizontů vrstvám tří horizontů. Zdá se, že do horizontu 1 vymezeném vrstvou 1 nenáleží téměř žádný objekt. Prostorová distribuce nálezů „kontaminujících“ vrchní část půdního typu dokládá omezené sídlištní aktivity v nejstarší fázi osídlení především v jihovýchodní části lokality (např. obr. 10, 11).

            Zjednodušeně můžeme přiřadit objekty horizontu 1 vrstvě 2a a objekty horizontu 2 vrstvě 2b. Je však pravděpodobné, že některé objekty horizontu 2 náleží také nejbohatší vrstvě 2a (zejména objekty zjištěné v jižní části lokality, kde předpokládáme nejvíce možných nesprávných stratigrafických zařazení, cf. níže).

Chronologie

            Datování odkrytých situací se opírá téměř výlučně o rozbor keramiky z výplní objektů a z vrstev. Přesnější datování poskytly též 2 fragmenty bronzových artefaktů (cf. kap. III.2.1). Celkem bylo odebráno 20 vzorků pro datování C₁₄, z nichž celkem 5 bylo vyhodnoceno (3 vzorky na University of Illinois, 2 vzorky na Cambridge University, AMS; vzorky předané pražské laboratoři nebyly dosud vyhodnoceny).

Lokalita se zachovaným souvrstvím poskytuje nové pohledy na tradiční způsob datování sídlištních areálů. Zařazení objektů do období či fází na základě nálezů z výplní můžeme srovnávat se stratigrafickým pozorováním (s vědomím výše uvedených limitů stratigrafie lokality). Při datování opět členíme naše závěry na datování artefaktů z vrstev a z výplní objektů (obr. 4, 5, 6, 7).

Ze 114 objektů zařazených stratigraficky do horizontu 1 se podařilo na základě rozboru keramiky přesněji datovat 12 (obr. 4). Dvě jámy náleží stupni BD, 1 jámu řadíme rámcově do stupně HA, 5 objektů náleží podle keramiky stupni HaA2 a 2 objekty stupni HaA2/B1.

Ze 139 objektů horizontu 2 bylo datováno 24: do stupně BD 2 jámy, do HaA 3 jámy, do stupně HaA1 jediná jáma, do stupně HaA2 7 objektů, do stupně HaA2/B1 8 objektů a 2 jámy do stupně HaB1.

            V obou horizontech zjišťujeme celé spektrum chronologických stupňů od BD (2x v horizontu 1, 2x v horizontu 2) až do stupně HaA2/B1. V mladším horizontu navíc přistupují 2 objekty řazené do stupně HaB1. S vědomím možných nesprávných stratigrafických zařazení je možno v nevelkých souborech datovaných objektů pozorovat určitý trend. Ve starším horizontu převažují jámy řazené do stupňů BD – HaA2 (8x) a pouze 2 objekty náleží stupni HaA2/B1 (nesprávně stratigraficky zařazené ?). V horizontu 2 dokumentujeme 17 jam řazených do stupňů HaA2 – HaB1 (10 objektů ze stupňů HaA2/B1 – B1) a 6 objektů datovaných do stupňů BD – HaA1. V tomto případě je možné, že řada objektů byla datována na základě starších intruzí ve výplních (další možností je nesprávně vyhodnocená stratigrafie).

            Ještě komplikovanější pohled nabízí datování keramických nálezů z vrstev, které naznačuje výrazné působení transformačních procesů. Zlomky nalezené ve svrchní části půdního typu se nepodařilo zařadit přesněji než do mladší doby bronzové. Datování všech posuzovatelných nálezů keramiky z vrstvy 2a v sondách 5 x 5 poskytuje celou škálu zařazení od mohylové kultury do období HaA2/B1 (obr. 6). Datování nálezů z vrstvy 2b naznačuje koncentraci nejmladší keramiky stupně HaB1 – B2 ve střední části jádra sídliště (obr. 7). 

            Kombinace datování 2 fragmentů bronzových nálezů (jehlice s vřetenovitou hlavicí a nůž typu Jevíčko, cf. kap. III.2.1.) a jejich stratigrafického kontextu dokládá výrazné postdepoziční procesy a indikuje značnou míru intruzí ve vrstvách. Zlomek nože řazený do stupně HaA1 byl nalezen ve vrstvě 2a a zlomek jehlice datovaný do stupně BD/HaA1 v nejmladší vrstvě 2b s významnou přítomností štítarské keramiky.

            Velmi cenné výsledky přineslo radiokarbonové datování vzorků (za cennou pomoc jsme zavázání dr. Ch. Kusimbovi, The Field Museum, Chicago). Z pěti vzorků poskytly 2 relevantní data, která po kalibraci náleží nejpravděpodobněji nejmladší fázi střední doby bronzové – nejstarší fázi mladší doby bronzové (obr. 8 – 9). Oba vzorky byly odebrány z objektů horizontu 1. První vzorek pochází ze základového žlabu (obj. 8138) jižní stěny stavby na západním okraji sídlištního jádra (dům A, viz níže) a druhý vzorek pochází z válcovité zásobní jámy (obj. 8179, obr. 4). 

            Datování dokládá sídlištní aktivity na sledované lokalitě (pomineme-li starší období dokumentované v intruzích) od nejmladší fáze mohylové kultury a nejstarší knovízské kultury do staršího štítarského stupně (BD – HaB1/B2). Do nejstaršího období se řadí pouze ojedinělé objekty (BD, HaA1, objekty datované do BD mohou být zaplněny staršími intruzemi). Nejintezivnější osídlení na základě datovaných objektů a vrstev náleží stupni HaA2 – Ha2/B1. Doznívání osídlení pak je možno zařadit do stupně HaB1 (příp. HaB1 – B2).

Struktura sídlištního areálu

Pavel Vařeka

 Vymezení jádra sídliště a jeho rozsah

            Jedním ze základních úkolů výzkumu, bylo vymezení jádra sídliště, jeho okrajových zón a studium aktivit v prostoru vně sídlištního jádra. Jedním druhem evidence pro řešení této otázky je umístění zahloubených objektů na zkoumané ploše (obdobně jako na lokalitách s objekty jako jediným druhem evidence rozsahu sídliště). Koncentrace zahloubených objektů v západní části zkoumané plochy naznačuje kumulaci sídlištních aktivit (obytných, skladovacích, odpadních, výrobních) v ploše cca 70 x 30 m (obr. 1, 2, 3). Je zřejmé, že jádro sídliště se nachází také dále k východu. Nálezy ojedinělých objektů v ploše západně od předpokládaného sídlištního jádra však indikují další, méně intenzivní aktivity za okrajem jádra. S výjimkou ojedinělé zvonovité obilní jámy, se jedná výlučně o kůlové/sloupové jamky, mělké sídlištní jámy a ve 2 případech o zapuštěné nádoby, které byly shodně zařazeny do horizontu 1 (obr. 2). S výjimkou zvonovité jámy se jedná o mělké objekty, které by při skrývce zcela zanikly a studium aktivit „off site“ by nebylo možné.

Poznání jádra, okraje a prostoru vně sídliště významně doplňují v Praze – Hostivaři nálezy z vrstev. V izolovaných shlucích zjišťujeme koncentrace nálezů, např. až 260 zlomků keramiky a 30 fragmentů kostí v sondách 5 x 5 m. Interpretovat tyto shluky zatím nedokážeme a tak studium aktivit vně jádra sídliště zůstává jedním z hlavních úkolů dalších analýz. K zajímavým, byť početně zcela okrajovým nálezem jsou fragmenty lidských lebek z vrstev situované ve dvou případech v okrajové části sídliště (sondy 46, 153; dospělý a nedospělý jedinec) a v jednom případě vzdálené 50 m západně od okraje sídlištního jádra (sonda 92). Zcela ojedinělé svědectví poskytuje koncentrace nálezů bronzových artefaktů v severovýchodní části zkoumané plochy, cca 20 – 45 m od okraje sídlištního jádra, které v kombinaci s dalšími artefakty indikuje zřejmě výrobní aktivity (současně v tomto prostoru nenacházíme žádné zahloubené objekty, podrobněji viz níže). V kontextu studia aktivit vně sídliště naznačují tyto nálezy velký potenciál kulturních vrstev.

            Na základě prostorové distribuce nejpočetnějších druhů artefaktů a ekofaktů ve vrstvách, zejména keramiky, mazanice a kostí, se můžeme pokusit rekonstruovat rozsah sídliště v jednotlivých fázích.

Pokud vyneseme keramiku, mazanice a kosti ve vrstvě 1, získáváme shodný obraz kumulace nálezů v jihovýchodní části sídliště na ploše cca 20 x 20 m a ojedinělé, izolované koncentrace v severovýchodní části (obr. 10 – 11, 65, 98; zejm. v této fázi je třeba uvažovat také působení erozních procesů). Přesnější datování na základě nálezů keramiky není možné (mladší doba bronzová). Zobrazení stejného druhu nálezů ve vrstvě 2a dokládá distribuci v ploše celého předpokládaného jádra sídliště (celá východní část zkoumané plochy) a největší koncentrace se kryje s rozsahem zahloubených objektů. Ojedinělé nálezy naznačují aktivity neznámého charakteru i v západní části zkoumané plochy, mimo jádro sídliště (obr. 13 – 14, 64). Chronologické těžiště této fáze sídliště je zřejmě třeba hledat ve stupních HaA2 – HaA2/B1, ovšem sídlištní aktivity zaujímaly širší časový interval (spolehlivě od stupně BD). Nálezy z nejmladší z vrchní vrstvy 2b ukazují na prostorové omezení sídlištních aktivit, které již nezaujímají celé jádro sídliště ve východní části plochy, ale soustřeďují se v jeho střední části (obr. 12, 15, 61, 99). Ve vrstvě 2b i ve dvou objektech řazených do horizontu 2 zjišťujeme nejmladší keramické nálezy. Tuto fázi sídliště řadíme do stupně HaB1 (příp. HaB2).

Struktura sídlištního jádra

            První druhem evidence jsou opět zahloubené objekty, které jsme typologicky rozčlenily do základních druhů (obr. 2 – 3). Mezi objekty zařazené do horizontu 1 zjišťujeme kumulaci válcovitých a zvonovitých zásobních (obilních ?) jam při východním okraji střední části jádra sídliště a několik mělkých sídlištních jam. Dalším významným nálezem jsou relikty dvou nadzemních staveb. Stavba A orientovaná od západu k východu je situována při západním okraji sídlištního jádra. Na severní straně stavbu vymezuje pás vypálené mazanice (zřejmě destrukce severní stěny), na jižní a východní základové žlaby a západní stěna se nedochovala. Některé z odkrytých jam patrně také mohou souviset s konstrukcí domu. Šířka domu činila 5,5 m a délka dosahovala min. 10 m. Cca 3 m severně od domu se dochoval relikt dna pece nebo ohniště. Relikty stavby B orientované taktéž od západu k východu byly dokumentovány při východním okraji, cca 2 m jižně od kumulace zásobních jam. Stavba, která zjevně pokračovala dále k východu mimo zkoumanou plochu, je vymezena 2 řadami sloupových jam (severní a stření) a základovým žlabem (jižní stěna). Šířka činila 6 m a min. délka taktéž 6 m. V interiéru v jižní části zjišťujeme válcovitou zásobní jámu. Tyto 2 domy zřejmě představují jádra obytných areálů (usedlostí ?), ovšem jejich chronologický vztah neznáme.

            Mezi objekty zařazenými do mladšího horizontu (obr. 3) postrádáme spolehlivé relikty větších nadzemních staveb, byť značné množství kůlových/sloupových jamek dokládá nadzemní kosntrukce. Jádro sídliště lze na základě situování druhů zahloubených objektů rozdělit do 2 částí. V jižní části zjišťujeme výraznou kumulaci zásobních válcovitých, zvonovitých jam a 1 velká pravidelná jáma jiného typu, které doprovází ve 2 případech dna pecí nebo relikty ohnišť a několik mělkých sídlištních jam. Vrstva vypálené mazanice, zřejmě zřícená stěna nadzemní stavby zaniklé požárem a množství kůlových/sloupových jamek naznačují, že některé zásobní jámy mohly být chráněny lehčími dřevěnými stavbami. Dna keramických zásobnic umístěných při stěně v interiéru takové nadzemní stavby dokládají vybavení těchto objektů (část plodin byla umístěna v nádobách ?).

            Severní část jádra sídliště zaujaly výrobní objekty. V řadě ve vzdálenostech cca 10 m byly situovány velké nadzemní pece s hliněným pláštěm o průměru cca 2 m a předpokládané původní výšce 1,5 m. K výrobním objektům se dále řadí nepravidelně oválná jáma s výrazně propálenými stěnami a dnem. Tyto objekty doprovází množství sloupových/kůlových jam, které indikují dřevěné konstrukce (přístřešky ?) v blízkosti pecí.

            Rozbory prostorové distribuce jednotlivých druhů artefaktů zatím nepřinesly zásadní zjištění umožňující specifikaci funkce jednotlivých částí areálu. Např. nálezy jednotlivých keramických tvarů naznačují vcelku pravidelný rozptyl všech druhů nádob a jsou zřejmě výsledkem vícenásobných transformačních procesů (obr. 40 – 58). Zajímavé výsledky však poskytlo studium prostorových vlastností nálezů bronzových artefaktů. Nálezy bronzů se soustřeďují ve 2 skupinách, z nichž jižní se kryje s rozsahem jádra sídliště (nálezy z vrstev, ojediněle z výplní objektů), ovšem severní skupina zaujímající plochu cca 30 x 25 m je situována mimo sídlištní jádro, cca 20 m od jeho severního okraje (severovýchodní část zkoumané plochy, obr. 59).  Na této ploše nebyly zjištěny žádné zahloubené objekty a počty nálezů keramiky, mazanice a zvířecích kostí jsou velmi nízké (keramika do max. 250 zlomků, kosti do max. 30 zlomků v sondě 5 x 5 m). Kumulaci bronzových artefaktů ve vrstvě v tomto prostoru, mezi nimiž je významná přítomnost pravděpodobného zlomku taveniny, může vysvětlovat promítnutí extrémně přepálených fragmentů keramiky v rámci vrstvy 2a v celém areálu (obr. 32). Největší koncentrace (až do 100 % zlomků v rámci sektorů 1 x 1 m) zjišťujeme na severním a jižním okraji distribuce nálezů bronzů. Je proto pravděpodobné, že kombinace prostorových vlastností těchto 2 druhů artefaktů indikuje výrobní areál situovaný severně od sídlištního jádra.

Distribuce jemné a hrubé keramiky ve vrstvě 1a ukazuje prostorově odlišné koncentrace (třída 1 a 2, obr. 35 - 36). Stejně tak zobrazení dalších metrických vlastností keramiky v nejbohatší vrstvě 2a přináší doklady kumulací. Např. zlomky větší tloušťky (zejm. fragmenty zásobnic) se koncentrují na 2 plochách v jižní a severní části jádra sídliště (obr. 37). Zobrazení hmotnosti keramiky ve vrstvě 2a dokládá opět 2 výrazné koncentrace, z nichž první se nachází v těsné severní blízkosti domu A, druhá pak poněkud dále severně od domu B (zároveň lemuje severní okraj koncentrace zásobních jam). Za nejvýznamnější z hlediska vymezení komunikačně aktivních otevřených prostranství a pasivních zón považujeme metrické vlastnosti keramiky, která představuje nejpočetnější druh nálezů z vrstev.

Zatím nejslibnější výsledky přineslo zobrazení průměrných délek střepů ve vrstvě 2a (filtrováno, obr. 39). Průměrně nejmenší střepy se nacházejí v lineárních zónách, které se vyhýbají kumulaci zásobních jam v jižní části sídliště, oběma domům A a B i druhé kumulaci zásobních jam severně od domu B. V jižní části sledujeme dvě vidlicové linie – jedna vychází od jihozápadu a druhá od jihovýchodu. Obě se spojují jihovýchodně od domu A, který návazná linie obchází podél východní strany. Další směr již méně spojitých ploch s průměrně nejmenšími zlomky keramiky není natolik zřetelný; patrná je však základní severojižní tendence. Tato struktura se nevylučuje se svědectvím prostorové distribuce zvířecích kostí – nejmenší počty kostí zjišťujeme rámcově ve výše vymezených zónách (obr. 97, kumulace kolem staveb, data však z neznámého důvodu chybí v jižní části sídliště v prostoru zásobních jam). Velmi přesvědčivá je však korelace s faktorovým skóre velkoplodých obilniny, prosa, plevelných a rumištních druhů (cf. níže, obr. 115). Tento faktor také nepřímo indikuje otevřená prostranství, kde docházelo k manipulaci a zpracování zemědělských produktů (zejm. pluchy indikující výmlat obilí; jejich koncentrace se např. vylučují s nejvyššími hodnotami obilí, cf. též obr. 73, 75).

            Z hlediska chronologie sídliště jsou tyto struktury velmi významné. Pokud budeme výše vymezené zóny interpretovat jako základní komunikační schéma sídlištního jádra v horizontu vrstvy 2a (volná otevřená prostranství), pak zjišťujeme, že respektují objekty horizontu 1 (domy A, B, severní kumulaci zásobních jam) a jižní skupinu objektů horizontu 2 (jižní kumulace zásobních jam). Nerespektují však pece horizontu 2, které ovšem korelují s rozsahem nálezů keramiky, mazanice a kostí v nejmladší vrstvě 2b (viz výše, obr. obr. 3, 12, 15, 61, 99). Tato zjištění lze vysvětlit tak, že zásobní jámy v jižní části sídlištního jádra byly při odkryvu špatně stratigraficky zařazeny (toto konstatování můžeme zdůvodnit nedostatkem zkušeností při odkryvu plochy 7, která byla zkoumána jako první během 2 týdnů) a že náleží k objektům horizontu 1. Tím by také bylo možno vysvětlit rozsah nálezů ve vrstvě 2a po celé ploše sídlištního jádra.

Multivariační analýza hlavních skupin rostlinných makrozbytků 

Ladislav Šmejda - Petr Kočár

Pro vyjádření základní struktury vícerozměrných archeobotanických dat byla použita metoda faktorové analýzy, označovaná v literatuře rovněž jako vektorová syntéza (Neustupný 1997). Tato metoda dobře odpovídá prvotně stanovené otázce, zda základní skupiny druhů rostlin (jak jsou v archeobotanice tradičně vydělovány) tvoří nějaké významné prostorové struktury a zda se lze na jejich základě pokusit o funkční interpretaci různých částí odkryté komponenty. Determinované makrozbytky (viz stať P. Kočára) byly sdruženy do 11 kategorií, odpovídajících určitým kulturním (zemědělským) či ekologickým skupinám (viz obr. 1).

Obr. 1. Přehled vstupních proměnných a frekvence jejich hodnot.

Je ovšem nutno zdůraznit, že zařazení jednotlivých druhů do příslušných skupin je již určitou interpretací a není pevně dáno (některé druhy mohou být teoreticky řazeny do různých skupin). Práce s širšími skupinami druhů je však pro prvotní orientaci výhodná, neboť zaručuje dostatečné četnosti výskytu ve zvolených prostorových jednotkách. Dále může zvolená metoda ukazovat i na smysluplnost takto definovaných skupin.

Za základní prostorovou jednotku byl zvolen čtverec o rozměrech 5 x 5 m (tzv. sonda terénního odkryvu). Výchozí matice dat obsahovala v řádcích záznamy, popisující každou z 253 vzorkovaných sond. Ve sloupcích pak byly tyto sondy popsány počtem zde nalezených a určených makrozbytků pro jednotlivé skupiny. Protože použité botanické skupiny vykazují velmi nevyrovnaný rozptyl hodnot, přikročili jsme k dichotomizaci dat a transformovaná matice obsahovala již pouhou absenci (zapsáno jako 0) či prezenci (1) příslušné kategorie ve čtverci. Zjištěné četnosti hodnot ukazuje obr. 1.

Obr. 2. Korelační matice.

Obr. 3. Vlastní čísla korelační matice.

Důležitým úkolem, následujícím po výpočtu korelační matice (obr. 2), je výpočet faktorů. V tomto případě je řešení založeno na výpočtu 4 faktorů s vlastním číslem větším, než 1. Tyto faktory vysvětlují celkem 2/3 celkové variability korelační matice (obr. 3), celou jednu třetinu ovšem vysvětluje nejsilnější první faktor. Rotací prvních čtyř fakorů (metodou Varimax) získáme přehled faktorových zátěží pro jednotlivé proměnné (obr. 4).

Obr. 4. Faktorové zátěže.

Vidíme, že nejsilnější faktor 1 je vysoce typický pro velkoplodé obilniny a proso, zároveň ale také pro plevelné a rumištní druhy, kteréžto kategorie se mohou do určité míry prolínat. Stále ještě poměrně vysoké zátěže zjišťujeme u obilných pluch a luštěnin, ostatní proměnné obdržely zátěže výrazně nižší. Všechny dosud zmíněné skupiny botanických druhů tedy spolu výrazně prostorově korelují. Význam tohoto faktoru lze spatřovat v tom, že spojuje všechny kulturní plodiny a jejich plevele, včetně obilných pluch jako stopy po zpracování zemědělských produktů. Tato struktura patrně odpovídá aktivitám, spojeným se skladováním, manipulací a zpracováním zemědělských produktů. Této interpretaci odpovídá i prostorové rozložení sond, jež mají pro první faktor vysoká faktorová skóre (jsou pro faktor typická) – tyto sondy zahrnují v podstatě intravilán sídliště.

Faktor 2 je typický pro stepní a současně mokřadní druhy, což se nezdá být po logické stránce příliš uspokojivé. Tento faktor patrně vznikl náhodným společným výskytem několika ojedinělých makrozbytků odpovídajících druhů v jedné sondě. Nelze však vyloučit, že tento faktor spoludefinují i proměnné s poněkud nižší zátěží, tj. obilné pluchy a druhy sešlapávaných míst. Pak by se v tomto faktoru mohly odrážet i udusané plochy sloužící k čištění obilí (???).

I následující faktory mohou být zatíženy příliš malou frekvencí výskytu příslušných druhů v určovaném materiálu. Faktor 3 spojuje ovoce a druhy sešlapávaných míst, k nim nepříliš výrazně přidává luštěniny, pluchy a rumištní druhy.

Faktor 4 má nejvyšší zátěž pro luční druhy, k nim se nevýrazně připojují luštěniny, případně i další skupiny. I přes možnou náhodnost těchto slabších struktur nelze vyloučit, že budoucí podrobnější rozbor archeobotanických dat zde objeví další možné souvislosti. Pravděpodobně bude možné i upravit zde použité složení skupin botanických druhů, případně definovat jejich skupiny na základě jiných hledisek.

Závěr 

Pavel Vařeka

Projekt „Struktura sídlištního areálu z mladší doby bronzové“ prokázal velký informační potenciál pravěkých sídlišť s dochovaným intaktním souvrstvím, jejichž komplexní výzkum otevírá pro archeologii nové možnosti. Plošný odkryv lokality v Praze 10 – Hostivaři poskytnul velké množství archeologických pramenů, jejichž naprostá většina by se v úrovni podloží (části objektů zahloubených do spraše) vůbec nedochovala (pouhých 17 objektů z celkem 274 zasahovalo do podloží). Díky grantovému projektu bylo možno provést celkové zpracování artefaktů a ekofaktů, jehož hlavním cílem bylo poznání struktury sídliště. Množství získaných dat potvrdilo předpoklady projektu a vyhodnocení jejich potenciálu přineslo nové teoretické otázky pro archeologii. Zvolená metoda výzkumu se osvědčila a umožnila splnění základních cílů výzkumu. Ještě větší množství otázek se však po dvou letech řešení projektu otevírá. Analýza formálních a prostorových vlastností artefaktů a ekofaktů umožnila řešit prostorovou organizaci nálezů a přispěla k poznání struktury sídlištního areálu. Na základě vlastností jednotlivých druhů nálezů a jejich vzájemných korelací zobrazených pomocí GIS byly vymezeny některé zóny aktivit (zejm. komunikačně aktivní zóny/otevřená prostranství a komunikačně pasivní zóny/zastavěná či jinak využívaná prostranství; zóna výrobních aktivit spojených zřejmě s metalurgií bronzu). Některé archeologické struktury byly zjišťovány také matematickými metodami (faktorová analýza; zde zůstává ještě množství plánovaných úkolů k dokončení). Dále se podařilo získat důležité informace o různých sídlištních aktivitách, řešit otázky spojené s produkcí a konzumpcí komunity mladší doby bronzové, detailně rekonstruovat přírodní prostředí mikroregionu a sledovat impakt lidských aktivit na krajinu.    

Během dvou let se podařilo vytvořit jednu z největších relačních databází v české archeologii. Propojení databáze z GIS poskytuje velké spektrum možností řešení nejrůznějších teoretických otázek sídlištní archeologie. V tomto projektu jsme se věnovali pouze některým z nich a řada analýz bude dokončena po předložení tohoto rukopisu. Výzkumný projekt bude ukončen teprve publikací, kterou hodláme připravit v roce 2003 - 2004. Předpokládáme tradiční publikaci formou tištěné monografie a současně zpřístupnění všech dat (relační databáze, GIS) v digitální formě na CD nebo na internetu. Smysl našeho úsilí spatřujeme nejen ve zveřejnění výsledků, ale též ve zpřístupnění dat, která tak mohou být předmětem dalších výzkumů prováděných z pozice nejrůznějších paradigmat.