Archeozoologický rozbor

René Kyselý

Materiál

Materiál byl získán ručním výběrem. Tento výběr byl proveden natolik pečlivě, že pozornosti neunikly ani velmi malé fragmenty a drobné kůstky. Materiál byl rozdělen tak, že každý sáček odpovídal  konkrétnímu čtverci a vrstvě. Z takto úzce vymezeného prostoru pocházel většinou jen nevelký počet drobných fragmentů. Větší množství kostí (co do objemu) se objevilo jen ojediněle. Nebyly nalezeny celé skelety nebo souvislé části skeletů (s výjimkou zajíců ve čtverci 50/51). Pravděpodobně díky nepříznivým půdním podmínkám bylo množství získaných kostí relativně malé (ve srovnání s rozsahem výzkumu).

Celkem bylo k dispozici 3 559 kostí nebo jejich fragmentů, z toho pouze asi deset procent pochází z horizontu 1, zbytek z  horizontu 2. U šedesáti jedna fragmentů nebylo možno stanovit z kterého horizontu pocházejí. Protože materiál pochází jak z objektů (jámy, pece, základové žlaby domů), tak i z vrstev (rozděleny do čtverců 1x1 metr nebo 5x5 metrů, s tloušťkou snímané vrstvy 20cm), bude v textu uváděno zda jde o nálezy z objektů nebo vrstev. Více jsou zastoupeny vrstvy než objekty (co do počtu fragmentů i kontextů).

Metodika

Při kvantifikaci materiálu byly použity dvě metody: 1) počet fragmentů kostí jednotlivých druhů a 2) počet kontextů obsahujících příslušný druh  (tato metoda není běžně používána, zde ji bylo možno využít díky tomu, že kontexty se co do prostorové velikosti většinou shodují (rozdělení do stejných čtverců a vrstev)).

Dle možností bylo dále zjišťováno: velikost a morfologie zvířat, poměr pohlaví, zastoupení věkových kategorií, patologie, tafonomické znaky. Prameny a metodiky použité pro tyto dílčí analýzy jsou uvedeny v příslušných částech textu. Při kterékoli kvantifikaci byl vždy použity počty nálezů (tj. kostí, fragmentů, čelistí, zubů) nebyly používány počty jedinců.

K přesnému stanovení stáří je nejvhodnější analýza stavu dentice a analýza stavu epifýz. Ty byly provedeny pro nejběžnější druhy (skot, prase domácí, ovce/koza). Při posuzování dentice byly využity věkové kategorie, tak jak je použil Peške (1994): v případě ovce/kozy čerpal z metodiky Payna (1973), v případě prasete jsou využity údaje Silvera (1969). Při posuzování srůstu epifýz byly využity údaje Silvera (1969). Vybrány byly kosti jejichž epifýzy srůstají v konkrétním shodném období (výčet použitých kostí/epifýz je uveden v tab. 3).

V tabulce 4 jsou pak prezentovány souhrnné údaje o relativním stáří (shrnují výsledky stavu epifýz (tab. 3), chrupu (tab. 2) i dalších kostí, na nichž bylo možno stáří pozorovat). Poněvadž některé starší kategorie lze obtížněji odlišit (např. kategorie: subadultní, adultní, střední věk starý), nejsou tyto mnohdy v tab.4 uvedeny a juvenilní kategorie můžou být nadhodnoceny.

Zjištěná pohlaví uvádí včetně metodiky tab.5

Část materiálu bylo možno zhodnotit metricky, přičemž byla použita metodika Drieschové (1976) - tabulka 11.  Přehled nalezených anatomických částí všech druhů ukazuje tab.6.

Na kostech byly sledovány i „kuchyňské zásahy“ (zářezy a záseky). Byly zjištěny pouze u 32 fragmentů (0,9 %). Nízký podíl takto poznamenaných kostí je z velké části výsledkem eroze a silné fragmentárnosti, které tyto zásahy setřely. Původně bylo zřejmě procento poznamenaných kostí větší.

V mnohých případech je množství hodnot pro horizont 1 ze statistického hlediska nedostačující, a tyto poslouží pouze jako orientační údaje. Výsledky jsou většinou založeny na materiálu z horizontu 2.

Distribuce kostí v prostoru byla vyhodnocována za pomocí programu GIS. Zvlášť byl sledován výskyt kostí v objektech, zvlášť výskyt ve vrstvách (čtvercích).

Výsledky

Zastoupení druhů

Obě metody shodně ukázaly, že v horizontu 2 je nejhojněji zastoupen skot, pak domácí prase, pak ovce a koza (tab.1, grafy 1 a 2). V méně hojném materiálu z horizontu 1 je taky nejvíce zastoupen skot, na druhém místě je však ovce/koza následované prasetem (dle obou metod). Tyto čtyři druhy dohromady (skot, prase, ovce a koza) představují naprostou většinu kostí (v obou horizontech kolem 80% fragmentů z určených druhů). Zbylé dva zjištěné domácí druhy (kůň a pes) jsou mezi domácími druhy zastoupeny vždy méně než 5-ti procenty. V obou horizontech je přítomná jak ovce tak i koza, jejich poměr vzhledem k malému počtu určených kostí není možno odpovědně stanovit, nicméně v horizontu 2 převažuje ovce.

Divoké druhy jsou zastoupeny (všechny dohromady) pouze do 5-ti %, většinou jde o lovené druhy mezi nimiž dominuje jelen a zajíc (do této úvahy nejsou započítány kostry dvou zajíců nalezených v jednom z objektů horizontu 2 - viz níže, započítání jednotlivých kostí skeletů by zde zvýšilo podíl divokých druhů na 9,4%). Poměr velkých a středně velkých savců je v obou horizontech vyrovnán (při započítání i neurčených druhů). Celkem je přítomno pět druhů domácích savců a minimálně sedm druhů divokých savců. Počet malých druhů je minimální, ptačí a rybí kosti chybí zcela (roli patrně hrály i půdní poměry).

Přehled druhů

Kůň

Plemeno ani formu tohoto druhu nebylo možno stanovit. Pravděpodobně jde o domácí formu, neboť kůň byl v popisované době již běžným domácím zvířetem. K dispozici jsou některé rozměry na zubech a dlouhých kostech (tab. 11).

Nejhojnější anatomickou částí jsou zuby, ty tvoří naprostou většinu materiálu.

Dva špičáky představují jednoho nebo dva samce. Rovnoměrně jsou zastoupeny různé věkové kategorie včetně velmi juvenilního jedince (tab. 4).

Na pažní kosti z kontextu 8002-77-9 (horizont 2) je patrných sedm příčných zářezů na distální epifýze vedených z mediálního směru (foto 1 a 2). Zářezy jsou výsledkem členění končetiny v loketním kloubu. Zajímavé je, že  popisovaný distální konec byl lehce opálen (možná jde o doklad opékání nad volným ohněm). Tento nález je důkazem potravního využívání koní v době knovízské.

Skot

Jedinou dlouhou kost (metatarsus z objektu horizontu 1) bylo možno použít k výpočtu kohoutkové výšky (s použitím průměrného koeficientu z koeficientů uváděných pro samice - Driesch-Boesneck 1974).  Tato kost patřila (vzhledem ke své štíhlosti a velikosti) zřejmě samici o kohoutkové výšce 113 cm.

Některé nálezy svědčí o přítomnosti většího skotu (srovnej zmíněný metatarsus s prox. metakarpem na foto 4). U některých fragmentů nebylo možno rozpoznat, ke které formě patří a jsou uvedeny pod termínem „Bos sp.“ a  „Bos primigenius f. ?“, pratur však bezpečně rozpoznán nebyl. Variabilitu ukazuje srovnání prstních článků (graf 5), a je patrná např. u článků (ph2) z kontextu 7059 (horizont 2) - viz foto 3. Jeden z zobrazených prstních článků se směrem proximálním rychle rozšiřuje, toto rozšíření je pravděpodobně způsobeno zvýšenou zátěží. Podobně rozšířené prstní články byly nalezeny celkem dva (druhý v horizontu 1).

Dle 13-ti čelistí (tab.2) byla zjištěna dvounásobná převaha adultních turů nad neadultními, přičemž nejsilněji je zastoupena kategorie „f“, která odpovídá střednímu věku dle hrubého odhadu mezi pátým a sedmým rokem - hlavně v tomto věku probíhala porážka. Nechybí ani doklady juvenilních jedinců včetně kategorie neonatus, tyto tvoří ale menšinu, což potvrzují i výsledky analýzy stavu epifýz (tab.3).

Celkem u 6-ti kostí byly pozorovány zářezy. Většina je v oblasti patního kloubu a představují buď doklad členění kostí v kloubu nebo doklad stahování kůže. Jeden zářez (analogicky s koněm) byl zjištěn na distálním humeru (9 příčných zářezů z mediálního směru). Jeden bederní obratel je příčně rozseknut těžkým nástrojem. Jeden fragment mandibuly nese zářez v blízkosti kloubu (vznikl možná při oddělování spodní čelisti).

Ovce/koza

K dispozici je pět metrických hodnot použitelných k výpočtu kohoutkových výšek. Použité kosti, absolutní rozměry, použité koeficienty (dle Teicherta 1966b) a výsledné kohoutkové výšky  prezentuje tabulka:

* použit koeficient publikovaný pro ovci

U ovce se kohoutková výška pohybuje mezi 58-64 cm. Pro kozu je vypočtená výška vyšší. Vedle těchto kostí byl v kontextu 7134-51 (objekt, horizont 2) nalezen 2. prstní článek velkého ovikaprida, s dosud nepřirostlou proximální epifýzou  (šířka x hloubka diafýzy: 10,4 x 11,2 mm, dist. šířka x dist. hloubka: 12 x 14,1 mm). Nepodařilo se na základě jediné kosti učinit bližší závěry, snad jde o samce (beran/kozel) většího plemene, které nebylo běžně rozšířeno - ostatní kosti ovcí/koz působí spíš drobnějším a gracilnějším dojmem (srovnej popisovaný prstní článek s metapodií ovcí a s tibií ovce/kozy na foto 6 - obě metapodia byly nalezeny spolu s prstním článkem ve stejném kontextu).  Podobně velké ovikapridy se mi dosud podařilo pozorovat pouze v matriálu z 16. století z Olomouce (nepublikováno).

Pro stanovení porážkového stáří nejlépe poslouží stav dentice posouzený u 18-ti čelistí nebo zubů (tab.2). Tabulka ukazuje, že hlavní období porážky bylo patrně mezi 3 a 4 rokem života (kategorie f), ve stáří mezi 2-ma až 4-mi roky,  tj. v době, kdy je již zvíře dospělé ale ne příliš staré, je 2/3 čelistních nálezů ovcí/koz. Zastoupení nižších věkových kategorií (a-d) je velmi nízké. Starší jedinci (kategorie g) tvoří menší, ne ale zanedbatelné procento (v horizontu 1 patří oba nálezy právě kategorii g). Podobně jako v tab.2 tvoří většinu nálezů kategorie f, jsou v tabulce 4 nejvíc zastoupení subadultní a adultní jedinci (sečtení dohromady) a juvenilní nebo staří jedinci netvoří výrazný podíl.

Jediný nalezený rohový výběžek patří samici kozy subadultního věku, pochází z objektu 8257 horizontu 1.

Jedinou patologickou známkou je slabé zduření diafýzy metatarsu z vrstvy horizontu 2. Přítomny jsou všechny anatomické části, mezi nimi jsou výrazněji zastoupeny zuby a proximální část přední končetiny (humerus, radius, ulna) - graf 4.

Zářezy byly nalezeny na žebru, ulně, metakarpu a temenní kosti (zde je veden v mediánní rovině).

Prase

Kohoutkové výšky byly odhadnuty z tarsálních kostí, které sice nejsou pro tento výpočet nejvhodnější, ale jsou jediné použitelné (za použití koeficientů Teicherta 1966a).

Přestože kosti prasat nepůsobí robustním dojmem jsou výsledné kohoutkové výšky poměrně velké (nutno však počítat s větší odchylkou při použití krátkých kostí (talus)). Morfologii dokumentuje fotografie 5 ukazující tvar a velikost třetí spodní stoličky (M₃).

V horní čelisti byla ve dvou případech pozorována přítomnost premoláru 1 (oba samci), v dolní čelisti byl P1 v jednom případě přítomen (samice) v jednom nepřítomen (samec) (všechny tyto čelistní fragmenty  pocházejí z horizontu 2).

Mezi prasečími čelistmi a zuby (tab.2)  byl pozorován jediný doklad starého jedince - pochází z horizontu 1, v horizontu 2 tvoří největší podíl jedinci kategorie „g“ až „i“ (tj. dospívající až  právě dospělí), nápadná je absence starých jedinců a nízké zastoupení jedinců mladších než 16 měsíců (kategorie „a“ až „f“). Epifýzy ukazují zhruba vyrovnaný podíl prasat jenž mají 2-2,5 roku nebo méně a prasat starších než 2-2,5 roku (tab.3).

V horizontu 2 převažují samci nad samicemi (v poměru 3:1), u dvou z nich se podařilo zjistit, že byli poraženi v 12. až 22. měsíci života (tab.5, 2).

Kuchyňské zásahy dokládají členění v kloubu (patním a loketním - analogicky jako u skotu). Některé kosti byly rozseknuty (atlas, žebro, temporale).

Pes

Převažuje pes střední velikosti, ale přítomny jsou i doklady větších psů, téměř velikosti vlka (horizont 2). Středně velkým psům patří např. spodní čelist a distální humerus zdokumentované na fotografii 7.  Pouze v jednom případě bylo zjištěno juvenilní stáří (horizont 1), u ostatních nebylo možno stáří přesně rozpoznat, ale patrně vesměs šlo o dospělé jedince (v tab.4 neuvedeni). Hojné jsou zejména zuby a distální částí končetin (prstní články, metapodia).

Divoké druhy

Distribuci lovených druhů na ploše ukazují plány 8 a 9. Z lovených druhů jsou doloženi jelen, srnec, prase divoké, zajíc, medvěd a vlk. Mezi lovené by mohli patřit i liška a sysel, v případě hrabavých druhů (sysel) však nelze zcela vyloučit, nejde-li o kontaminaci časově mladšími jedinci. Nejhojnějším druhem je zajíc polní (viz níže) a jelen evropský. Zajíc je zastoupen adultními i juvenilními jedinci. Naopak medvěd a vlk jsou zastoupení ojedinělými fragmenty (medvěd - fragment metapodia, vlk - spodní trhák) a patří mezi vzácné doklady těchto druhů na archeologických nalezištích.

Podobně jako v případě sysla, nelze ani u dvou kostí ropuchy (Bufo sp.) z kontextu 7134-51 vyloučit kontaminaci. Pravděpodobně jde o druh Bufo bufo (ropucha obecná).

Vodní mlži z čeledi Unionidae museli být na místo dopraveni pravěkými obyvateli (distribuci jejich nálezů ukazuje plán 10 a 11). Jsou hojní zejména v horizontu 2, celkově však představují jen kolem 5-ti % z určených druhů. Jediným prokázaným druhem je Unio crassus (velevrub tupý). Mlži mohou pocházet z blízkého Botičského potoka a patrně sloužili jako potrava. Suchozemský plž Helicella obývá otevřenou (stepní) krajinu.

Zdravotní stav populace

Jen minimální část populace je postižena patologiemi (5 fragmentů: Bos - mandibula, Bos taurus - 2x phalanx, Ovis/Capra - metatarsus, celkem 0,5 % z určených fragmentů), přičemž ve všech případech jde jen o nevýrazné odchylky od normálního stavu (zduření, rozšíření). Takový stav nenasvědčuje výrazně zhoršenému zdravotnímu stavu domácích zvířat. Kromě prstních článků skotu, kde předpokládaná příčina je nadměrné pracovní zatěžování, není příčina patologií známa.

Zastoupení anatomických částí

Zastoupení anatomických částí podává tab.6. Vzhledem k počtu fragmentů lze posoudit především nálezy z horizontu 2, a to u nejhojnějších druhů. Názorně zobrazuje zastoupení anatomických částí graf 3 a 4, které charakterizují celou prozkoumanou oblast. Některé kategorie (krk, metapodia) jsou obtížně porovnatelné s ostatními kategoriemi a jsou v grafech uvedeny pro úplnost. Zejména u skotu a ovce/kozy je nápadné velkého množství zubů. Může to být výsledkem větší odolnosti zubů než jiných anatomických částí, proto nelze bezpečně interpretovat tento stav jako zvýšený výskyt příslušných anatomických částí (hlavy), i když je to možné.  Vedle toho je v horizontu 2 patrné (graf 4) zvýšené zastoupení proximální části končetiny u prasete a  ovce/kozy (humerus, radius, ulna), u skotu jsou naopak hojné distální části zadní končetiny (tarsus, metatarsus) a prstní články. Prstní články jsou výrazněji zastoupeny i u prasete. Lze učinit závěr, že relativně vyšší zastoupení hodnotnějších (vzhledem k obsahu masa) partií těla je (na zkoumané ploše) zjištěno u ovce/kozy a naopak větší zastoupení méně hodnotných partií je patrné u skotu. V této souvislosti je zajímavé, že právě tyto méně hodnotné části (metatarsy, prstní články) skotu byly nejčastěji opracovány (viz artefakty).

Distribuce kostí v prostoru

Výskyt kostí v prostoru byl sledován zvlášť pro horizont 1 (plán 1 a 4), zvlášť pro horizont 2 (plán 2, 3 a 5). Ve starší fázi sídliště jsou kosti soustředěny v jihovýchodním rohu zkoumaného prostoru, stranou od objektů horizontu 1 (těžiště výskytu může být zcela mimo zkoumanou plochu), v mladší fázi jsou kosti víceméně rovnoměrně rozprostřeny téměř po celé východní části zkoumané plochy. V případě horizontu 1 jsou kosti přítomné ve všech typech objektů (plán 4), v horizontu 2 téměř chybí v pecích s pláštěm nebo jejich bezprostředním okolí (plán 5.). Při posuzování rozmístění kostí jednotlivých druhů se materiál roztříští do málo početných podsouborů (ze statistického hlediska nevyhovujících). Distribuce kostí nejpočetnějších druhů (skot, ovce/koza, prase) respektuje distribuci celkovou, u žádného druhu tedy nedochází k odchylkám (plán 6 a 7).  Prostorový výskyt kostí divokých druhů nevykazuje žádnou pravidelnost. Kosti jelena jsou přítomny především v objektech, kosti zajíců především ve vrstvách (plán 8 a 9).

Tabulka 10 porovnává zastoupení kostí v jednotlivých horizontech u jednotlivých druhů v objektech a vrstvách. Ukazuje že, v horizontu 1 je počet kostí ve vrstvách a objektech zhruba srovnatelný, v horizontu 2 ale převládají kosti z vrstev asi 6-ti násobně. Především z vrstev pocházejí zcela neurčitelné fragmenty. Z vrstev pochází také naprostá většina koňských kostí a kostí zajíců. Naopak kosti jelena jsou přítomny téměř výhradně v objektech.

Prostorové posouzení jednotlivých zvláštních skupin nálezů je provedeno v kapitole Tafonomie a Artefakty.

Poznámky k některým kontextům

-         8088-91-8 (objekt 8165 (sklípek), horizont 1): 6 fragmentů kostí ovce/kozy, z toho 5 spáleno, různé anatomické části, není vyloučeno, že pocházejí z jednoho skeletu.

-         7173-50, 51 (horizont 2): části skeletů dvou juvenilních zajíců, oba jsou asi stejně staří, jeden je o něco větší, epifýzy dlouhých kostí nepřirostlé (včetně distální epifýzy humeru a proximální epifýzy radiu), mléčný chrup. Přítomny jsou: dlouhé kostí včetně nepřirostlých epifýz, pletence končetin, metapodia, částí lebek, některé obratle a žebra, přestože ani jedna z koster není úplná jsou zastoupeny všechny anatomické části. Vzhledem k úplnosti koster, nefragmentárnosti, není pravděpodobné, že jde o potravu člověka. Není vyloučeno, že jde o mladé zajíce z hnízda, které zde mohlo existovat po zániku sídliště (po fázi horizontu 2, v případě,  kdyby šlo o horizont 1, by takové vysvětlení nebylo možné, neboť sídliště dále fungovalo). Celkem 59 fragmentů (v tabulce 1 uvedeny zvlášť).

-         7121-22: Výplň keramické nádoby z horizontu 2 tvořily 4 neurčitelné fragmenty, jeden z nich je fragment diafýzy dlouhé kosti středně velkého savce.

Tafonomie

K tafonomickým procesům patří kuchyňské zpracování (tab.7), které je pojednáno u jednotlivých druhů, opálení kostí, okus a eroze. Opálení a okus kostí u jednotlivých druhů znázorňuje tab. 8 a 9 jejích plošnou distribuci pak plány 15 až 18. Vzhledem k celkovému počtu fragmentů je výrazně více opálených kostí v horizontu 1 než 2 (v horizontu 1:  15,2 %, v horizontu 2:  2,7 % z celkového počtu fragmentů). Jsou-li opálené kosti v objektech pak jsou to nejčastěji zásobní jámy  (např. v zásobní jámě 8207 - horizont 1 je mezi 31 fragmenty různých druhů 74 % opáleno nebo spáleno, v zásobní jámě 7049 - horizont 2 je spáleno 5 z 7-mi přítomných fragmentů). Ve vrstvách jsou opálené kosti rozprostřeny rovnoměrně. Podobně rovnoměrné je plošné rozdělení okousaných kostí.

Diskuse

V porovnání s keramikou bylo nalezeno relativně malé množství kostí. Příčinou této „absence“ kostí mohou být nepříznivé půdní podmínky (eroze), ale nelze vyloučit ani příčiny socio-ekonomické (poměr rostlinné a živočišné výroby, import/export apod.). Odhad velikosti stáda zůstává v této souvislosti neřešitelnou otázkou.

Naprostá dominance domácích druhů je v době knovízské obecným jevem (viz Březno (Pleinerová-Hrala 1988) a Velemyšleves (Koutecký 1987) v Čachách a Lovčičky (Říhovský 1982) na Moravě). Na všech zmíněných lokalitách je, podobně jako v Hostivaři nejdůležitějším zvířetem domácí tur (přitom je brána v úvahu jak početnost tak velikost tohoto druhu), na druhém místě má zhruba rovnocenné postavení ovce/koza a prase. Vyšší relativní zastoupení ovce/kozy na úkor prasete v horizontu 1 Hostivaře může být náhodný jev (vzhledem k malému počtu fragmentů), ale může to být také výsledek vyššího zastoupení těchto druhů v počátečních vývojových fázích vesnice. Nízké zastoupení juvenilních ovcí a koz v Hostivaři ukazuje, že tyto nebyly zvířaty chovaným pouze na maso, ale zřejmě byly chovány i na  mléko  a/nebo vlnu. Velikost chovaných plemen skotu a ovce odpovídá zjištění na jiných lokalitách (Březno, Lovčičky). Hostivařská prasata dosahují poměrně velké kohoutkové výšky (77 cm), nejde však o mastné, těžké plemeno. Pes a kůň tvoří mezi domácími zvířaty na různých lokalitách 2 až 10 % fragmentů, o potravním využití koně podává svědectví právě nález z Hostivaře. Vyšší zastoupení psa bylo zjištěno pouze v Lovčičkách (9,3 %).

Divoké druhy v Hostivaři ukazují na přítomnost lesa (jelen, medvěd, vlk). Nemáme ale možnost zjistit z jaké vzdálenosti byla ulovené zvířata přinesena. Sysel může dokazovat (nejde-li o sekundární intruzi) na přítomnost stepní krajiny.

Rozdíly v zastoupení anatomických částí u jednotlivých druhů (graf 4) naznačují rozdílné zacházení s těly různých druhů (rozdíly zjištěny především mezi skotem a ovcí/kozou) jsou však obtížně interpretovatelné. Silné zastoupení zubů může být výsledkem jejich větší odolnosti v nepříznivých půdních podmínkách. Více opálených kostí v  horizontu 1 může souviset s  „úklidem“ v určité fázi fungování sídliště. Ve vrstvách byl zjištěn několikanásobně větší počet fragmentů než v objektech. Tato skutečnost mimo jiné ukazuje na potřebu terénního průzkumu vrstev, v opačném případě zůstane velká část materiálu nenalezena.

Kromě zářezů na kostech byly některé i silnější kosti rozseknuty, což vyžaduje použití těžkých nástrojů (zřejmě kovových).

Detailní prostorový průzkum vrstev umožňuje, zjistit změny v distribuci kostí. Jsou-li objekty horizontu 1 zcela časově totožné s vrstvami horizontu 1, pak je zcela zjevné, že kosti byly odhazovány mimo objekty (stavení, zásobnice). Nebyla pozorována souvislost spálených kostí s místy spojených s ohněm (pece, ohniště, spáleništní destrukce), v pecích s pláštěm nebyly dokonce kosti nalezeny téměř vůbec. Jsou-li spálené kosti v objektech jsou téměř výhradně soustředěny v zásobních jamách.  Zajímavá je kumulace opálených kostí ovce/kozy v objektu 8165.

Závěr

Archeozoologické nálezy z lokality Hostivař představují jeden z nejpočetnějších osteologických souborů z doby knovízské na území ČR. Počtem nálezů a početností druhů je srovnatelná s Březnem u Loun a s Lovčičkami na Moravě,  mezi všemi třemi lokalitami byly zjištěny mnohé shody v zastoupení druhů i ve velikosti domácích plemen, s tím že v Březně je patrná výraznější dominance skotu. Kromě tradičních zoologických analýz je využíván i nový přístup prostorové prospekce výskytu nálezů (pomocí programu GIS). Základním závěrem je potvrzení jednoznačné převahy chovu nad lovem, s tím že nejdůležitějším domácím zvířetem je tur domácí.